3.KAPITOLA
Luisa Piccarreta žila 82. let v malé vesnici Corrato v jižní Itálii (1865-1947). Vyrůstala se čtyřmi sestrami ve zbožné rodině, která vedla skrytý život, ukotvený v církvi. Její otec pracoval na farmě. Luisa měla pouze malé základní vzdělání. Je pozoruhodné, že se narodila v den, kdy nyní slavíme Svátek Božího Milosrdenství - první neděli po Velikonocích.
V devíti letech Luisa přijala první svaté přijímání a byla biřmována. Hluboce lnula k Ježíši v Nejsvětější Svátosti a strávila hodiny v modlitbě vkleče v kostele. Ve 12 letech začala slyšet Ježíše, hovořícího v jejím nitru. Vedl ji k duchovnímu růstu. Ve 13 letech měla Luisa mimořádné zjevení - slyšela hluk na ulici, vyšla na balkón, pohlédla dolů a uviděla Ježíše nesoucího kříž. Byl zde dav lidí, Ježíš lapal po dechu, jeho tvář byla pokryta krví. Pozdvihl své oči k Luise a řekl: „Duše, pomoz mi!“ Luisa byla zasažena a to byl začátek života prožitého v blízkosti ukřižovaného Ježíše.
Ve svém mladém věku Luisa zakoušela útoky démonů, kteří přirozeně chtěli zastavit její neobyčejně svatý život. V 16 letech následovalo jiné zjevení Ježíše. Luisa přijala roli „obětní duše“, což znamená, že se identifikovala, sjednotila s utrpením Ježíše a zakoušela některé z Jeho utrpení.
V 17 letech začala Luisa zvracet jídlo, jakmile ho pozřela. Její kněz jí přikázal jíst, tak si trochu vzala, avšak po zbytek svého života, což bylo dalších 65 let, Luisa nevstřebala žádný pokrm, vždy ho vyzvracela. Samozřejmě Luisa byla bedlivě pozorována v průběhu let lékaři a kněžími a není zde žádná pochybnost, že tento zázrak života bez jídla byl skutečný. Pro Luisu bylo jediným „pokrmem“ přijímání Ježíše v Nejsvětější Svátosti.
Ve svých pozdějších dospívajících letech se Luisa stala fyzicky neschopnou, přestože neměla žádnou diagnózu. Nakonec ve 22 letech, v roce 1887 byla upoutána na lůžko a lidé přijali, že to byl nějaký zvláštní druh nemoci, který byla spojován s její duchovní úlohou.
Ve věku 23 let Luisa zakusila stav „Mystických zásnub“ a pak ve 24 letech přijala milost „Mystického manželství“. Toto jsou dva stavy mystického sjednocení duše s Bohem. Jak muži, tak ženy mohou přijmout toto mimořádné požehnání.
S mystickým manželstvím Luisa také přijala Dar Boží Vůle, který se ve skutečnosti stal tou největší poctou. To se stalo 8. září 1889. Připomeňme si, že 8. září je datum, kdy církev slaví narození Panny Marie.( A tento den se Luisa narodila do nového života v Boží Vůli.)
Celý svůj dospělý život Luisa projevovala zvláštní podivné symptomy, které mátly kněze v prvních letech. To, co se stalo, bylo, že v noci upadala do stavu podobného smrti, zcela stuhla a byla neschopná pohybu. Ráno se nemohla probudit sama, dokud nebyla požehnána knězem. Luisiny ranné spisy podávají celý výčet těchto neobyčejných zážitků. Nebyla to nějaká forma spánku, ve skutečnosti spala velmi málo.
Luisa nám vypráví, jak její duše občas v noci opouštěla její tělo a ona zakoušela blaženou svobodu, když ji Ježíš vzal do vesmíru. Ježíš využíval těchto příležitostí, aby ji učil. (Ona ale nepopisuje vesmír). Luisa také měla v noci různé mystické zážitky, včetně návštěv nebe, pekla a očistce. Neustále zakoušela utrpení Ježíše v omezené formě, neboť jak je zmíněno, byla obětní duší. Takoví lidé mají velmi hluboký vztah s Ježíšem a jejich utrpení je vyvažováno neobyčejným požehnáním.
Luisa vyžadovala od Ježíše, aby její zkušenosti s Jeho utrpením zůstaly skryté (neviditelná stigmata). Pro mnohé mystiky bylo utrpení, když byly na jejich těle vidět stigmata a další rány. Pater Pio například měl viditelné rány, které krvácely.
Když osoba zažívá takové utrpení Ježíšovo, je to vždy za účelem záchrany duší a konání dobra. V Luisině případě jen ona sama znala dobro, které konala - např. propuknutí cholery bylo zastaveno skrze její modlitbu a utrpení.
Jakmile byl Luisin duchovní stav pochopen, bylo jí dovoleno, aby měla svůj vlastní denní rozvrh. Probíhalo to tak, že ráno přicházel kněz, aby ji probral tím, že jí dal požehnání. Pak jí její sestra upravila lůžko. Pokud to bylo možné, byla v její ložnici sloužena mše svatá a poté Luisa zůstávala v extázi dvě až tři hodiny.
Když čteme Luisiny knihy a poselství, vidíme jak popisuje svůj vztah s Ježíšem, jak se choval, díval, hovořil s druhými lidmi. Popisuje Ježíšovy dotyky, nebo že jím byla objata. Všechno se to uskutečňovalo v její duši, i když její tělo vypadalo, jako by spalo.
V jiných okamžicích dne přihlížející někdy viděli Luisu, jak byla zaujata rozhovorem s Ježíšem. Také ukazovala znamení bolestných stigmat.
Mimo to Luisa strávila svůj den na lůžku šitím, tvořením krajek a psaním svých spisů. Dospělí a děti ji navštěvovali a ona je vyučovala, jak se k ní připojit v modlitbě. Luisa měla milou povahu a mnoho šarmu. Normálně pracovala do půlnoci a když odpočívala v noci, její tělo stuhlo a ona vypadala jako v bezvědomí.
Proč Všemohoucí Bůh dal Luise tento podivuhodný stav, že se nebyla schopna ráno probudit? Navíc jí to působilo značné rozpaky. Ježíš vysvětlil Luise, že chtěl, aby k ní kněží museli přicházet a tímto způsobem, aby pozorovali její duchovní život den za dnem. Navíc oni slavili mši a viděli, jak Nejsvětější Svátost byla jediným Luisiným jídlem.
Ježíš řekl:
„Nyní má dcero….. budeš jedinečná v historii. Nebude nikdo, ani před tebou, ani po tobě, žádná taková osoba, pro kterou já vytvářím povinnost nezbytnosti asistence mých služebníků.
11. července 1923
V roce 1899 bylo Luise přikázáno jejím knězem, aby své zkušenosti psala a ona tak učinila neochotně, protože nesnášela pozornost. Psala tedy pod poslušností a výsledkem bylo dílo o 36 svazcích, které vznikaly 40 let. Ježíš sám je nazval:
„KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ VŮLE UPROSTŘED STVOŘENÍ - KNIHA NEBE -VÝZVA LIDSTVU K NÁVRATU, ŘÁDU, MÍSTU A ÚČELU, PRO KTERÝ BYLO STVOŘENO BOHEM.“
Luisa byla plachá, velmi nesmělá kvůli svému neobyčejnému způsobu života. Nerada zveřejňovala své osobní rozhovory s Ježíšem a své vlastní myšlenky. Ježíš z ní byl někdy až rozhořčen a říkal jí, že ona by měla být příkladem:
Ježíš:
„Má dcero, seber odvahu a nebuď ustrašená. Já budu v tomto s tebou. Tvá vůle musí zmizet pře mojí. Posvátnost Mé Vůle si přeje, aby byla známá, to je ten důvod. Znalost života v Mé Vůli nepotřebuje cestu, ani klíče, ani pokoje. Zahrnuje všechno. Je jako vzduch, který člověk dýchá. Vzduch, který všichni mohou a mají dýchat.
Jediné, co je nezbytné, aby chtěli a odložili svou lidskou vůli. Pak Boží Vůle bude dýchat skrze jejich duši. Ona dá duši život, účinky a hodnotu Života v Mé Vůli. Jestliže však nebude známá, jak budou lidé schopni milovat a toužit po takovém svatém životě? To je největší sláva, kterou mi člověk může dát. To je, proč je to tak naléhavé, aby všechno, co jsem ti řekl, bylo známo. A pokud bys to neudělala, tak bys vlastně omezila mou Vůli a potlačila ve Mně plameny, které mě stravují a způsobila bys zpoždění dokonalé slávy, kterou mi stvoření dluží….“
Luisa odpověděla: Ale abych předložila všechno to tvoje, musím do toho dát něco vlastního.
Ježíš říká:
„ A co tím chceš říct? My kráčíme touto cestou společně. Chceš nyní, abych šel sám? Mimo to, koho můžu ustanovit jako příklad k následování, když ne toho, koho jsem vyučil, toho, který má zkušenost jak žít v Mé Vůli a nechce být znám? Má dcero, to je absurdní!
16. červenec 1922
Při jiné příležitosti:
„Má dcero, neřekla jsi všechno. Já nechci, abys vynechala cokoli, co jsem ti řekl o mé Vůli. Dokonce i ten nejmenší detail bude přínosem těm, kteří přijdou později. Vždycky byly různé druhy svatosti a různé postavy svatých s nimi začínaly. Byli zde svatí, kteří začínali svatost pokáním, jiní poslušností, jiní pokorou a tak podobně všichni ostatní. A nyní chci, aby začala svatost života v mé Vůli.“
27. listopad 1917
Ježíš: „Ach, Život v Mé Vůli Mě těší tolik, že budoucích generacích odstraním všechny jiné formy svatosti, všechny je nechám zmizet, bez ohledu, na jakých ctnostech byly založeny. Na jejich místo nechám znovu ustanovím svatost Života v Mé Vůli, která není lidskou formou svatosti, ale spíš Boží svatostí. Bude to tak vznešený řád svatosti, že jako slunce zatmí i ty nejkrásnější formy svatosti dřívějších generací. To je důvod, proč chci očistit zemi. Tak jak je nyní, je země nehodná takových zázraků svatosti.
20. listopad 1917
Ano, Ježíš vysvětluje Luise, že svatost života v Boží Vůli je vrcholem naší duchovní cesty. A ti, kteří následují Luisu, učí se přijímat tuto cestu života, budou větší, než kterýkoliv svatý v minulosti. To není díky našim vlastním zásluhám, to bude díky umrtvení sebe sama, takže Boží Vůle bude moci nalézt svůj domov v nás:
Ježíš:
„Svatost Života v Mé Vůli je zcela nesobecká. Je to svatost mého Lidství na zemi a to je, proč jsem udělal všechno pro každého, bez nejmenšího náznaku vlastního zájmu.
27. listopad 1917
Ježíš:
„Jak mě mohou skutky neučiněné v mé Vůli těšit, jakkoli jsou krásné. Vždy zůstávají nízké, lidské, omezené. Skutky učiněné v mé Vůli na druhou stranu jsou tak nekonečné, Boží a vznešené jako má Vůle, jsou podobné mým vlastním skutkům a já jim přičítám tu samou hodnotu, tu samou lásku a moc, jako mým skutkům….“
6. prosinec 1917
Panna Maria a Luisa byly použity pro Boží plán:
Ježíš:
„Mezi dvěma „malými lidmi“ musím dosáhnout účelu stvoření člověka a musím uskutečnit mé plány. Prostřednictvím jedné (Marie) ho musím vykoupit, očistit od jeho špíny mou krví a dát mu odpuštění. Prostřednictvím druhé (Luisy) musím člověka vrátit k jeho začátku, původu a vrátit mu jeho ztracenou vznešenost, k poutům mé Vůle, které byly přerušeny a tak, abych ho opět přijal do úsměvů mé věčné Vůle, vzájemně se propojit a žít život jeden ve druhém.“
10. listopad 1923
Luisa byla vybrána pro tuto výjimečnou roli, protože byla jednoduchá a pokorná. Ale Ježíš velmi pečoval o její zachování a formování. To byl důvod, proč vedla takový osamocený život.
Ježíš řekl:
„Ach ani nevíš, kolik jsem ti musel dát, aby ses stala pokladnicí mé Vůle. Já jsem od tebe odňal všechny zdroje porušenosti, očistil jsem tvou duši a tvoji přirozenost, takže pro tebe nic neznamená, nic k ní necítíš. Nedostatek semen porušení je, jako kdyby oheň postrádal dřevo. A i když jsem tě neosvobodil od dědičného hříchu, tak jak jsem učinil své drahé Matce, odnětím těchto semen porušenosti jsem uvedl do pohybu jiné zázraky milosti. Nikdy jsem to nedal nikomu jinému.
To bylo správné kvůli mé Vůli, třikrát Svaté, sestoupit a ujmout se duše, která nebyla ani minimálně ve tmě, ani s nejmenším nádechem porušenosti. Má Vůle by se nemohla přizpůsobit, aby tě přijala a komunikovala s tebou ve tvých skutcích, kdybych v tobě viděl nějaká semena porušenosti. Nemohl bych přizpůsobit Sebe, Slovo Otce, abych byl počat v lůně mé Nebeské Matky, kdybych ji neosvobodil od dědičného hříchu.“
11.července 1923
Z výše uvedeného vyplývá, že Luisa byla z velké části chráněna od hříchu ve svém životě. Ačkoli sama odkazuje na sebe jako na hříšnici a pokračuje ve zpovědích a zpočátku Ježíš jejím zpovědím naslouchal. Luisa bojovala s účinky dědičného hříchu, na rozdíl od Panny Marie, která byla schopna se radovat v oslavě Magnificat:
„Má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“ Lk 1,46-47
Luisa nemohla uvěřit své roli:
„Má Lásko a můj Živote, stále nejsem schopna přesvědčit sama sebe. Jak je možné, že zde nebyl žádný svatý, který vždy konal tvou Nejsvětější Vůli a který žil ve Tvé Vůli způsobem, který popisuješ.“
Ježíš:
„Mé dítě, nejsi ještě přesvědčená, že můžeš přijmout tolik světla, milosti, různosti a ctnosti, o kterých víš? Samozřejmě zde byli svatí, kteří vždy konali mou Vůli, ale oni pouze vzali z mé Vůle tolik, kolik poznali. Věděli, že konání mé Vůle je největším skutkem, kterým mě mohou uctívat a získat vítězný stav svatosti. Konali tak s tímto záměrem a přijali, že není svatost bez mé Vůle a žádné dobro, nebo svatost, velká, nebo malá, nemůže existovat bez ní. Musíš si uvědomit, že má Vůle, která byla, je a bude, je neměnná ve všem, ale závisí na tom, jak sebe sama zjevuje. To uschopňuje lidi aby si byli vědomi své různorodosti barev, účinků a ctností…
To je to, co moje Vůle dělala. Ona musela ukázat cestu, dveře, schodiště, první pokoje, aby dosáhla nekonečnosti mé Vůle a zde zjevila dokonalé dobré věci, které má Vůle obsahuje.“
6. listopad 1922
Luisa uvažovala sama u sebe:
„Jestliže Ježíš tolik touží, aby byl známý tento způsob života v Boží Vůli a jestliže přichází nová éra, nová doba, jejíž požehnání překoná dokonce dobu vykoupení, pak měl hovořit s papežem, který jako hlava církve má autoritu, aby ovlivnil členy celé církve. Mohl vyučovat tuto nebeskou nauku a takto zprostředkovat toto velké dobro všem generacím.
Nebo alespoň Ježíš mohl udělat to samé s nějakou jinou osobností, pro kterou by to bylo velmi snadné. Ale proč vybral někoho, jako jsem já, neznalá a neznámá, jak můžu já toto velké dobro učinit známým?“
Ježíš:
„Má drahocenná dcero: Má Nejvyšší Vůle vždy způsobí největší díla v duších, které jsou panenské a neznámé. …V průběhu doby, kdy jsem přišel vykoupit lidstvo, byli papežové a autority, ale já jsem k nim nešel… Vybral jsem si pannu, která byla neznámá všem, ale velmi známá mně… Čím větší dílo chci dosáhnout, tím obyčejnější je vybraná duše.
Nech to na mě, abych našel cestu věcem, které chci zjevit. To nejdražší mému srdci je, mít prvního člověka, ve kterém mohu vybudovat centrum Mé Vůli a ve kterém bude mít život jak na Nebi, tak na zemi.
20. duben 1923
3.KAPITOLA
Luisa Piccarreta žila 82. let v malé vesnici Corrato v jižní Itálii (1865-1947). Vyrůstala se čtyřmi sestrami ve zbožné rodině, která vedla skrytý život, ukotvený v církvi. Její otec pracoval na farmě. Luisa měla pouze malé základní vzdělání. Je pozoruhodné, že se narodila v den, kdy nyní slavíme Svátek Božího Milosrdenství - první neděli po Velikonocích.
V devíti letech Luisa přijala první svaté přijímání a byla biřmována. Hluboce lnula k Ježíši v Nejsvětější Svátosti a strávila hodiny v modlitbě vkleče v kostele. Ve 12 letech začala slyšet Ježíše, hovořícího v jejím nitru. Vedl ji k duchovnímu růstu. Ve 13 letech měla Luisa mimořádné zjevení - slyšela hluk na ulici, vyšla na balkón, pohlédla dolů a uviděla Ježíše nesoucího kříž. Byl zde dav lidí, Ježíš lapal po dechu, jeho tvář byla pokryta krví. Pozdvihl své oči k Luise a řekl: „Duše, pomoz mi!“ Luisa byla zasažena a to byl začátek života prožitého v blízkosti ukřižovaného Ježíše.
Ve svém mladém věku Luisa zakoušela útoky démonů, kteří přirozeně chtěli zastavit její neobyčejně svatý život. V 16 letech následovalo jiné zjevení Ježíše. Luisa přijala roli „obětní duše“, což znamená, že se identifikovala, sjednotila s utrpením Ježíše a zakoušela některé z Jeho utrpení.
V 17 letech začala Luisa zvracet jídlo, jakmile ho pozřela. Její kněz jí přikázal jíst, tak si trochu vzala, avšak po zbytek svého života, což bylo dalších 65 let, Luisa nevstřebala žádný pokrm, vždy ho vyzvracela. Samozřejmě Luisa byla bedlivě pozorována v průběhu let lékaři a kněžími a není zde žádná pochybnost, že tento zázrak života bez jídla byl skutečný. Pro Luisu bylo jediným „pokrmem“ přijímání Ježíše v Nejsvětější Svátosti.
Ve svých pozdějších dospívajících letech se Luisa stala fyzicky neschopnou, přestože neměla žádnou diagnózu. Nakonec ve 22 letech, v roce 1887 byla upoutána na lůžko a lidé přijali, že to byl nějaký zvláštní druh nemoci, který byla spojován s její duchovní úlohou.
Ve věku 23 let Luisa zakusila stav „Mystických zásnub“ a pak ve 24 letech přijala milost „Mystického manželství“. Toto jsou dva stavy mystického sjednocení duše s Bohem. Jak muži, tak ženy mohou přijmout toto mimořádné požehnání.
S mystickým manželstvím Luisa také přijala Dar Boží Vůle, který se ve skutečnosti stal tou největší poctou. To se stalo 8. září 1889. Připomeňme si, že 8. září je datum, kdy církev slaví narození Panny Marie.( A tento den se Luisa narodila do nového života v Boží Vůli.)
Celý svůj dospělý život Luisa projevovala zvláštní podivné symptomy, které mátly kněze v prvních letech. To, co se stalo, bylo, že v noci upadala do stavu podobného smrti, zcela stuhla a byla neschopná pohybu. Ráno se nemohla probudit sama, dokud nebyla požehnána knězem. Luisiny ranné spisy podávají celý výčet těchto neobyčejných zážitků. Nebyla to nějaká forma spánku, ve skutečnosti spala velmi málo.
Luisa nám vypráví, jak její duše občas v noci opouštěla její tělo a ona zakoušela blaženou svobodu, když ji Ježíš vzal do vesmíru. Ježíš využíval těchto příležitostí, aby ji učil. (Ona ale nepopisuje vesmír). Luisa také měla v noci různé mystické zážitky, včetně návštěv nebe, pekla a očistce. Neustále zakoušela utrpení Ježíše v omezené formě, neboť jak je zmíněno, byla obětní duší. Takoví lidé mají velmi hluboký vztah s Ježíšem a jejich utrpení je vyvažováno neobyčejným požehnáním.
Luisa vyžadovala od Ježíše, aby její zkušenosti s Jeho utrpením zůstaly skryté (neviditelná stigmata). Pro mnohé mystiky bylo utrpení, když byly na jejich těle vidět stigmata a další rány. Pater Pio například měl viditelné rány, které krvácely.
Když osoba zažívá takové utrpení Ježíšovo, je to vždy za účelem záchrany duší a konání dobra. V Luisině případě jen ona sama znala dobro, které konala - např. propuknutí cholery bylo zastaveno skrze její modlitbu a utrpení.
Jakmile byl Luisin duchovní stav pochopen, bylo jí dovoleno, aby měla svůj vlastní denní rozvrh. Probíhalo to tak, že ráno přicházel kněz, aby ji probral tím, že jí dal požehnání. Pak jí její sestra upravila lůžko. Pokud to bylo možné, byla v její ložnici sloužena mše svatá a poté Luisa zůstávala v extázi dvě až tři hodiny.
Když čteme Luisiny knihy a poselství, vidíme jak popisuje svůj vztah s Ježíšem, jak se choval, díval, hovořil s druhými lidmi. Popisuje Ježíšovy dotyky, nebo že jím byla objata. Všechno se to uskutečňovalo v její duši, i když její tělo vypadalo, jako by spalo.
V jiných okamžicích dne přihlížející někdy viděli Luisu, jak byla zaujata rozhovorem s Ježíšem. Také ukazovala znamení bolestných stigmat.
Mimo to Luisa strávila svůj den na lůžku šitím, tvořením krajek a psaním svých spisů. Dospělí a děti ji navštěvovali a ona je vyučovala, jak se k ní připojit v modlitbě. Luisa měla milou povahu a mnoho šarmu. Normálně pracovala do půlnoci a když odpočívala v noci, její tělo stuhlo a ona vypadala jako v bezvědomí.
Proč Všemohoucí Bůh dal Luise tento podivuhodný stav, že se nebyla schopna ráno probudit? Navíc jí to působilo značné rozpaky. Ježíš vysvětlil Luise, že chtěl, aby k ní kněží museli přicházet a tímto způsobem, aby pozorovali její duchovní život den za dnem. Navíc oni slavili mši a viděli, jak Nejsvětější Svátost byla jediným Luisiným jídlem.
Ježíš řekl:
„Nyní má dcero….. budeš jedinečná v historii. Nebude nikdo, ani před tebou, ani po tobě, žádná taková osoba, pro kterou já vytvářím povinnost nezbytnosti asistence mých služebníků.
11. července 1923
V roce 1899 bylo Luise přikázáno jejím knězem, aby své zkušenosti psala a ona tak učinila neochotně, protože nesnášela pozornost. Psala tedy pod poslušností a výsledkem bylo dílo o 36 svazcích, které vznikaly 40 let. Ježíš sám je nazval:
„KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ VŮLE UPROSTŘED STVOŘENÍ - KNIHA NEBE -VÝZVA LIDSTVU K NÁVRATU, ŘÁDU, MÍSTU A ÚČELU, PRO KTERÝ BYLO STVOŘENO BOHEM.“
Luisa byla plachá, velmi nesmělá kvůli svému neobyčejnému způsobu života. Nerada zveřejňovala své osobní rozhovory s Ježíšem a své vlastní myšlenky. Ježíš z ní byl někdy až rozhořčen a říkal jí, že ona by měla být příkladem:
Ježíš:
„Má dcero, seber odvahu a nebuď ustrašená. Já budu v tomto s tebou. Tvá vůle musí zmizet pře mojí. Posvátnost Mé Vůle si přeje, aby byla známá, to je ten důvod. Znalost života v Mé Vůli nepotřebuje cestu, ani klíče, ani pokoje. Zahrnuje všechno. Je jako vzduch, který člověk dýchá. Vzduch, který všichni mohou a mají dýchat.
Jediné, co je nezbytné, aby chtěli a odložili svou lidskou vůli. Pak Boží Vůle bude dýchat skrze jejich duši. Ona dá duši život, účinky a hodnotu Života v Mé Vůli. Jestliže však nebude známá, jak budou lidé schopni milovat a toužit po takovém svatém životě? To je největší sláva, kterou mi člověk může dát. To je, proč je to tak naléhavé, aby všechno, co jsem ti řekl, bylo známo. A pokud bys to neudělala, tak bys vlastně omezila mou Vůli a potlačila ve Mně plameny, které mě stravují a způsobila bys zpoždění dokonalé slávy, kterou mi stvoření dluží….“
Luisa odpověděla: Ale abych předložila všechno to tvoje, musím do toho dát něco vlastního.
Ježíš říká:
„ A co tím chceš říct? My kráčíme touto cestou společně. Chceš nyní, abych šel sám? Mimo to, koho můžu ustanovit jako příklad k následování, když ne toho, koho jsem vyučil, toho, který má zkušenost jak žít v Mé Vůli a nechce být znám? Má dcero, to je absurdní!
16. červenec 1922
Při jiné příležitosti:
„Má dcero, neřekla jsi všechno. Já nechci, abys vynechala cokoli, co jsem ti řekl o mé Vůli. Dokonce i ten nejmenší detail bude přínosem těm, kteří přijdou později. Vždycky byly různé druhy svatosti a různé postavy svatých s nimi začínaly. Byli zde svatí, kteří začínali svatost pokáním, jiní poslušností, jiní pokorou a tak podobně všichni ostatní. A nyní chci, aby začala svatost života v mé Vůli.“
27. listopad 1917
Ježíš: „Ach, Život v Mé Vůli Mě těší tolik, že budoucích generacích odstraním všechny jiné formy svatosti, všechny je nechám zmizet, bez ohledu, na jakých ctnostech byly založeny. Na jejich místo nechám znovu ustanovím svatost Života v Mé Vůli, která není lidskou formou svatosti, ale spíš Boží svatostí. Bude to tak vznešený řád svatosti, že jako slunce zatmí i ty nejkrásnější formy svatosti dřívějších generací. To je důvod, proč chci očistit zemi. Tak jak je nyní, je země nehodná takových zázraků svatosti.
20. listopad 1917
Ano, Ježíš vysvětluje Luise, že svatost života v Boží Vůli je vrcholem naší duchovní cesty. A ti, kteří následují Luisu, učí se přijímat tuto cestu života, budou větší, než kterýkoliv svatý v minulosti. To není díky našim vlastním zásluhám, to bude díky umrtvení sebe sama, takže Boží Vůle bude moci nalézt svůj domov v nás:
Ježíš:
„Svatost Života v Mé Vůli je zcela nesobecká. Je to svatost mého Lidství na zemi a to je, proč jsem udělal všechno pro každého, bez nejmenšího náznaku vlastního zájmu.
27. listopad 1917
Ježíš:
„Jak mě mohou skutky neučiněné v mé Vůli těšit, jakkoli jsou krásné. Vždy zůstávají nízké, lidské, omezené. Skutky učiněné v mé Vůli na druhou stranu jsou tak nekonečné, Boží a vznešené jako má Vůle, jsou podobné mým vlastním skutkům a já jim přičítám tu samou hodnotu, tu samou lásku a moc, jako mým skutkům….“
6. prosinec 1917
Panna Maria a Luisa byly použity pro Boží plán:
Ježíš:
„Mezi dvěma „malými lidmi“ musím dosáhnout účelu stvoření člověka a musím uskutečnit mé plány. Prostřednictvím jedné (Marie) ho musím vykoupit, očistit od jeho špíny mou krví a dát mu odpuštění. Prostřednictvím druhé (Luisy) musím člověka vrátit k jeho začátku, původu a vrátit mu jeho ztracenou vznešenost, k poutům mé Vůle, které byly přerušeny a tak, abych ho opět přijal do úsměvů mé věčné Vůle, vzájemně se propojit a žít život jeden ve druhém.“
10. listopad 1923
Luisa byla vybrána pro tuto výjimečnou roli, protože byla jednoduchá a pokorná. Ale Ježíš velmi pečoval o její zachování a formování. To byl důvod, proč vedla takový osamocený život.
Ježíš řekl:
„Ach ani nevíš, kolik jsem ti musel dát, aby ses stala pokladnicí mé Vůle. Já jsem od tebe odňal všechny zdroje porušenosti, očistil jsem tvou duši a tvoji přirozenost, takže pro tebe nic neznamená, nic k ní necítíš. Nedostatek semen porušení je, jako kdyby oheň postrádal dřevo. A i když jsem tě neosvobodil od dědičného hříchu, tak jak jsem učinil své drahé Matce, odnětím těchto semen porušenosti jsem uvedl do pohybu jiné zázraky milosti. Nikdy jsem to nedal nikomu jinému.
To bylo správné kvůli mé Vůli, třikrát Svaté, sestoupit a ujmout se duše, která nebyla ani minimálně ve tmě, ani s nejmenším nádechem porušenosti. Má Vůle by se nemohla přizpůsobit, aby tě přijala a komunikovala s tebou ve tvých skutcích, kdybych v tobě viděl nějaká semena porušenosti. Nemohl bych přizpůsobit Sebe, Slovo Otce, abych byl počat v lůně mé Nebeské Matky, kdybych ji neosvobodil od dědičného hříchu.“
11.července 1923
Z výše uvedeného vyplývá, že Luisa byla z velké části chráněna od hříchu ve svém životě. Ačkoli sama odkazuje na sebe jako na hříšnici a pokračuje ve zpovědích a zpočátku Ježíš jejím zpovědím naslouchal. Luisa bojovala s účinky dědičného hříchu, na rozdíl od Panny Marie, která byla schopna se radovat v oslavě Magnificat:
„Má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“ Lk 1,46-47
Luisa nemohla uvěřit své roli:
„Má Lásko a můj Živote, stále nejsem schopna přesvědčit sama sebe. Jak je možné, že zde nebyl žádný svatý, který vždy konal tvou Nejsvětější Vůli a který žil ve Tvé Vůli způsobem, který popisuješ.“
Ježíš:
„Mé dítě, nejsi ještě přesvědčená, že můžeš přijmout tolik světla, milosti, různosti a ctnosti, o kterých víš? Samozřejmě zde byli svatí, kteří vždy konali mou Vůli, ale oni pouze vzali z mé Vůle tolik, kolik poznali. Věděli, že konání mé Vůle je největším skutkem, kterým mě mohou uctívat a získat vítězný stav svatosti. Konali tak s tímto záměrem a přijali, že není svatost bez mé Vůle a žádné dobro, nebo svatost, velká, nebo malá, nemůže existovat bez ní. Musíš si uvědomit, že má Vůle, která byla, je a bude, je neměnná ve všem, ale závisí na tom, jak sebe sama zjevuje. To uschopňuje lidi aby si byli vědomi své různorodosti barev, účinků a ctností…
To je to, co moje Vůle dělala. Ona musela ukázat cestu, dveře, schodiště, první pokoje, aby dosáhla nekonečnosti mé Vůle a zde zjevila dokonalé dobré věci, které má Vůle obsahuje.“
6. listopad 1922
Luisa uvažovala sama u sebe:
„Jestliže Ježíš tolik touží, aby byl známý tento způsob života v Boží Vůli a jestliže přichází nová éra, nová doba, jejíž požehnání překoná dokonce dobu vykoupení, pak měl hovořit s papežem, který jako hlava církve má autoritu, aby ovlivnil členy celé církve. Mohl vyučovat tuto nebeskou nauku a takto zprostředkovat toto velké dobro všem generacím.
Nebo alespoň Ježíš mohl udělat to samé s nějakou jinou osobností, pro kterou by to bylo velmi snadné. Ale proč vybral někoho, jako jsem já, neznalá a neznámá, jak můžu já toto velké dobro učinit známým?“
Ježíš:
„Má drahocenná dcero: Má Nejvyšší Vůle vždy způsobí největší díla v duších, které jsou panenské a neznámé. …V průběhu doby, kdy jsem přišel vykoupit lidstvo, byli papežové a autority, ale já jsem k nim nešel… Vybral jsem si pannu, která byla neznámá všem, ale velmi známá mně… Čím větší dílo chci dosáhnout, tím obyčejnější je vybraná duše.
Nech to na mě, abych našel cestu věcem, které chci zjevit. To nejdražší mému srdci je, mít prvního člověka, ve kterém mohu vybudovat centrum Mé Vůli a ve kterém bude mít život jak na Nebi, tak na zemi.
20. duben 1923