KAPITOLA 6
PŮVODNÍ PLÁN
V této kapitole se podíváme na to, co Ježíš učil o našem osobním jednání. To, čeho chceme dosáhnout, je původní plán, který s námi měl Bůh. Jaký plán? Ten, který začal s Adamem a Evou. Lidé neměli následovat žádný špatný sklon, dělat jakoukoliv chybu a nakonec si navzájem ubližovat - století za stoletím. Přemýšleli jste někdy o tom, jak dobrý mohl být život bez hříchu? Náš Bůh, který je svrchovaně tvůrčí, nás mohl učinit tak šťastnými. Každý člověk by dosáhl svého plného uskutečnění: existovala by nekonečná lidská tvořivost. Vědy by se rozvíjely tak, že by každý měl vše, co potřebuje.
Svatý Pavel napsal: "Jsme Boží umělecké dílo, stvoření v Kristu Ježíši, abychom žili dobrý život, jak to od počátku zamýšlel." (Efezským 2, 10)
Nyní se nám konečně naskytla příležitost začít znovu: vzpomínáte si na název Luisiných spisů?
"...VÝZVA LIDSTVU, ABY SE VRÁTILO K ŘÁDU, MÍSTU A ÚČELU, PRO KTERÝ BYLO BOHEM STVOŘENO."
Je to úžasná možnost a my jsme poctěni, že můžeme být v počáteční fázi toho, co se stane celosvětovým hnutím. Chceme tedy jistě reagovat a pokusit se přeorganizovat náš způsob myšlení. Doposud jsme strávili svůj život tím, že jsme mysleli výhradně na sebe a na ty, kteří jsou nám blízcí. S námahou se modlíme a chodíme do kostela a myslíme si, že je to docela dobré, protože to kolem nás moc lidí nedělá. Je velmi těžké nemyslet na sebe, zvláště když máme před sebou tolik rozhodnutí. Ale to je další krok - mít Ježíše v našem vědomí. On chce, abychom svou mysl přepnuli na něj. Pro život v Boží vůli je zásadní, abychom nechali Ježíše převzít řízení.
Svatý Pavel popsal proces, v němž se učíme umírat sami sobě - své sebestřednosti a hříchům, aby se v nás mohl rozvinout Kristův život. Přesně to se musí stát, když se učíme o Boží vůli:
"Bůh, který řekl: Vždyť i v našich srdcích zazářilo světlo, aby vyzařovalo a zjevovalo Boží slávu, jaká září v Kristově tváři...
Všude v sobě neseme Ježíšovu smrt, aby se v nás projevil i Ježíšův život. My živí jsme totiž pro Ježíše neustále vydáváni na smrt, aby se Ježíšův život projevil v našem
smrtelném bytí." (2 Kor 4, 6.10-11)
A také:
"Jsem ukřižován s Kristem a už nežiji já, ale Kristus ve mně." (Galatským 2,19)
A tak - proč bychom nechtěli, aby v nás žil Ježíš Kristus, když je to tak: "On je odleskem Boží slávy a přesným otiskem samotné Boží bytosti a všechno udržuje svým mocným slovem." (Židům 1, 3)
Ježíš řekl Luise:
"Jak si vysvětlit slova, která jsem pronesl, když jsem stvořil lidstvo: 'Učiňme člověka k našemu obrazu a podobě'? Jak může být tvor tak neschopný, jaký je, mým obrazem a podobou? Toho může dosáhnout pouze v mé vůli. Tím, že člověk učiní mou Vůli svou vlastní, může dosáhnout úrovně boží; a opakovaným konáním božích skutků se mi postupně připodobňuje, nakonec dokonce tak, že se promění v můj dokonalý obraz...
Jediné, co člověku umožňuje, aby se Mi podobal, je Má Boží vůle. Právě proto mám nyní takový zájem na tom, aby duše učinily Mou Vůli svou vlastní a dosáhly tak pravého cíle, pro který byly stvořeny."
(24.srpen 1915)
Zde Ježíš vysvětluje, co chce, abychom dělali:
"Mé dítě, aby člověk dokázal zapomenout na sebe, musí všechno, co dělá nebo musí dělat, dělat tak, jako bych to chtěl dělat já v něm. Pokud se modlí, měli by říkat:
"Ježíš se chce modlit a já se modlím spolu s ním. Pokud pracují: "To Ježíš chce pracovat a já pracuji spolu s ním. "Je to Ježíš, kdo chce chodit... Je to Ježíš, kdo chce jíst, kdo chce spát, kdo chce vstávat, kdo se chce bavit...'.
Jen tak může člověk zapomenout sám na sebe. Neboť nejenže vše udělá, protože to chci Já... ale protože to chci dělat Já sám, je to pro Mě nezbytné."
(14.srpen 1912)
Je to náročné, že? A trvá nějakou dobu, než si to zapamatujeme a uvedeme do praxe, ale je to krok vpřed k Boží vůli. Neztrácejte odvahu, protože Ježíš řekl:
"...Žijete můj život. Budete se se mnou modlit a Boží Otec s tím bude spokojen; a celé nebe řekne: Kdo nás volá na zemi? Kdo chce tuto svatou vůli přijmout do sebe a uzavřít nás všechny dohromady? Kolik dobra můžete získat pro zemi tím, že Nebe sestoupí na zem."
(3.květen 1916)
Duše v nebi žijí v Boží vůli, takže pokud budeme jednat v Boží vůli, budeme s nimi také velmi úzce spojeni.
Většina lidí tráví spoustu času obyčejnými věcmi: ať už jste kdokoli - postavíte konvici, sedíte na židli, venčíte psa, loupete brambory. Právě tyto každodenní činnosti si chce Bůh podle svých slov nárokovat a proměnit. Ježíš to vysvětlil:
"Kdyby nám měl člověk dát jen to, co je duchovní, mohl by nám dát jen velmi málo. Ale tím, že nám dává i své drobné přirozené úkony, může nám je dávat stále a jsme v nepřetržitém vztahu. Spojení mezi námi a člověkem se nikdy nepřeruší. Tím spíše, že i ty nejmenší věci jsou vždy na dosah ruky, na dosah malému i velkému, nevzdělanému i vzdělanému...
Dýchání, pohyb, uspokojování osobních potřeb je pro každého normální a nikdy nepřestává. Pokud se dělají z lásky ke Mně, aby se v nich utvářel Život Boží Vůle - je to náš triumf, naše vítězství a účel, pro který jsme je stvořili."
(17.květen 1938)
Začneme tedy od rána a probudíme se nejdříve malou modlitbou. Říká se jí Přípravná modlitba a připravuje nás na celý den. Zde je příklad:
"Pane, děkuji ti za tento den a za tvou lásku, která mě obklopuje. Chci tě na oplátku milovat a žít dnes podle tvé Boží vůle. Prosím, pomoz mi. Amen.
Pozdější modlitba ranního obětováná bude vyjadřovat ideály, které se učíme. Některé modlitby jsou uvedeny v této knize a další najdete na internetu.
Během dne se snažíme klást Ježíše na první místo, a to prostřednictvím našich Aktuálních skutků:
Je to Ježíš, kdo chce sedět, a já sedím spolu s ním. Je to Ježíš, kdo chce jíst, a já jím spolu s ním. Ježíš chce uklízet a já to dělám spolu s ním. Ježíš chce jít nahoru a já jdu s ním.
Snažíme se na to pamatovat co nejčastěji a někteří lidé to zvládnou lépe než jiní. Vidíte, jak to všechno funguje - chceme žít a pohybovat se a mít své bytí v Boží vůli.
Pak konkrétně děláme různé akce společně s Ježíšem.
Pozvat Ježíše - znamená pozvat Boží Vůli, protože Ježíš je neoddělitelný od jeho Vůle. Boží vůli však můžeme pozvat i přímo:
Přijď Boží vůle a veď mou práci. Přijď, Boží vůle, a řiď mou jízdu. Boží vůle, pomoz mi se správně rozhodnout.
Aktuální skutky (nazývané také aktuální činy) jsou všechny činnosti během dne, fyzické i duševní: mytí, vaření, modlitba, přemýšlení, čtení atd.
Ježíš řekl Luise:
"Oba úkony jsou nezbytné: přípravná modlitba pomáhá, vytváří dispozice a prostor pro aktuální skutek. Aktuální skutek zachovává a zvětšuje dispozice pro přípravnou modlitbu."
(27.květen 1922)
Chceme tedy co nejvíce udržovat toto spojení mezi naší činností a Boží vůlí. Je to základní stavební kámen života v Boží vůli. Když jsme v jeho vykonávání trochu polevili, můžeme si svou touhu být v Božské vůli osvěžit:
Pane, ať myslím, modlím se a jednám podle tvé svaté vůle!
Luisa to všechno těžko chápala a napsala:
"Potom jsem pracovala a říkala si: 'Jak je možné, že zatímco pracuji, je to Ježíš, kdo ve mně pracuje a je to on, kdo chce tuto práci vykonat?'
A Ježíš: "To jsem opravdu já, to moje prsty pracují ve tvých. Má dcero, když jsem byl na zemi, nepracoval jsem pokorně se dřevem, zatloukal hřebíky, pomáhal svému pěstounovi Josefovi v jeho tesařských pracích? A zatímco jsem to dělal, těmato vlastníma rukama a prsty jsem tvořil duše a zároveň povolával jiné duše do dalšího života. Přípravova. jsem všechny lidské činy: Posvěcoval jsem je, každému jsem uděloval boží zásluhy. Pohybem svých prstů jsem vyvolával všechny pohyby vašich prstů i pohyby prstů všech ostatních lidí...
Dcero, skrytý život, který jsem prožil v Nazaretě, lidstvo nezná ani neocení - s výjimkou mého umučení. Nebylo však většího dobra, které bych mohl vykonat. Tím, že jsem se snížil k vykonávání všech těch drobných úkonů, které lidé dělají ve svém každodenním životě, jako je jídlo, spánek, pití, práce, zapalování ohně, zametání - vložil jsem do duší boží měnu nekonečné hodnoty.
Neboť jestliže to bylo mé utrpení, které je vykoupilo, byl to můj skrytý život, který obdařil každý jejich lidský čin, i ten nejnepatrnější, boží zásluhou a nekonečnou hodnotou."
(14.srpen 1912)
Nakonec nám Ježíš vypráví, co konal během třiceti let svého skrytého života, které strávil s Marií a Josefem v Nazaretě. Ježíš byl vtělením druhé osoby Trojice a měl dvě přirozenosti: lidskou a božskou. Musíme přiznat, že je pro nás tajemstvím; nějakým způsobem působil jako člověk a zároveň jako Bůh - přičemž jeho Život pokračoval v rámci Trojice.
Jako druhá osoba Trojice tedy Ježíš strávil svá skrytá léta konáním Božích skutků. Jak říká - všechny dobré lidské skutky zbožšťoval a posvěcoval - pozvedal je na boží úroveň a činil je svatými. Dělo se tak proto, aby napravil škody způsobené prvotním hříchem a připravil cestu k Výzvě o posvěcení. Jak řekl:
"... Absolutně všechno má hodnotu. Vskutku vše dobré, co lidstvo koná, bylo již vykonáno mým lidstvím, aby vše, co koná, bylo nejprve Mnou zbožštěno."
(3.říjen 1903)
A Ježíš se během svých skrytých let modlil:
"Mé dítě, jak se modlitby těch, kdo se vždy snaží plnit Mou Vůli, dotýkají Mého Srdce! Cítím ozvěnu modliteb, které jsem pronášel, když jsem byl na zemi.
Všechny mé modlitby se omezovaly na jediné téma: aby se ve mně i ve všech lidech dokonale naplnila vůle mého Otce. Největší poctou pro Mne a mého nebeského Otce bylo, že jsem ve všem plnil Jeho nejsvětější Vůli.
Tím, že jsem v každém okamžiku vždy plnil vůli Věčného, otevřelo mé lidství komunikační kanály mezi lidskou vůlí a Božstvím, které člověk hříchem uzavřel."
(22.únor 1925)
Ježíš se tedy celý život modlil, aby se Boží vůle dokonale naplnila v lidstvu. A jeho skrytý život dával všem našim činům "nekonečnou hodnotu", když se učíme žít v těsné blízkosti s ním. Zkuste častěji myslet na to, že Ježíš je ve vás. A nyní pozvěme k těsnějšímu spojení s Ježíšem v jeho Vůli - slova mohou být vaše vlastní. Např:
Ježíši, dej, ať tento úkol plním podle tvé svaté vůle.
Pane, veď mě, aby má vůle zůstala v tvé vůli.
Pane, ať nastoupím do autobusu ve tvé Boží vůli.
Pane, naplň mé myšlenky a činy svou Boží vůlí.
Pane Ježíši, ať nakupuji podle tvé svaté vůle.
Připomeňme si, že Boží vůle je již v nás:
Luisa: "Ježíš mi řekl, že Boží vůle je středem duše, že tento střed je v hloubi duše a jako slunce, které rozšiřuje své paprsky, dává světlo mysli, svatost činům, sílu krokům, život srdci, sílu slovu a všemu..."
(25.září 1913)
Boží vůle už v nás může být, ale můžeme v ní působit, nebo ne. Můžeme o vstup do ní požádat, nebo ne.
Chceme, aby se v nás rozšířila Boží vůle a nejlepší způsob, jak toho dosáhnout je - jak jsme viděli - žít ve spojení s Ježíšem. (Ježíš a Boží vůle jsou neoddělitelné: "Když mluvím o své Boží vůli, mluvím o sobě, má vůle je můj život...")
Říkáme tedy, že jsme v Boží vůli, když jsme požádali Ježíše nebo Boží vůli, aby v nás působila - v našem myšlení, mluvení, modlitbě, práci atd.
Existují i jiné formy modlitby a činnosti, kde chceme vstoupit do Boží vůle a to se naučíme v průběhu naší další cesty.
Nesmíme si myslet, že život v Boží vůli nás připraví o svobodnou vůli nebo o naši osobnost a charakter. Důvěřujeme Bohu, že se chystá obohatit náš život. Když se podíváme na Luisu, zdá se, že se její osobnost nezměnila a zůstala do značné míry sama sebou. Její láska k Bohu však nesmírně vzrostla, její láska k lidem byla hluboká, byla velkorysá a byla milým člověkem. Víme, že Ježíš pro nás chce vždy to nejlepší a chce, abychom byli plně živí !
Další věcí je, že si můžeme myslet, že Bůh teď bude chtít, abychom se neustále modlili a odříkávali růženec. A to nás může odradit. Ale ono to tak není. Naopak, žijeme jako obvykle, jen teď - jako Ježíš v Nazaretě, proměňujeme všechny každodenní úkony, jak nám vysvětlil.
Všichni však máme co zlepšovat a proto je povzbuzující slyšet od Ježíše, jak se můžeme snadno změnit k lepšímu:
"Dítě moje, zamysli se trochu nad tím, jaké prostředí pokoje a požehnání je obsaženo v pouhých slovech: Vůle Boží!
Duše se už při pouhé myšlence, že chce žít v tomto prostředí, cítí změněná. Obléká ji boží atmosféra. Duše cítí, že ztrácí svou lidskou podstatu, a cítí se být božská. Je-li netrpělivá, stává se trpělivou; je-li pyšná, stává se pokornou, poddajnou, dobročinnou a poslušnou.
Z chudé země se stává bohatá... Tímto způsobem se duše ztrácí v Bohu, ztrácí své vlastní hranice a získává hranice Boží vůle."
(12.únor 1906)
Je logické, že abychom mohli jednat podle Boží vůle, nemůžeme být ve stavu hříchu. Pokud jsme se dopustili těžkého (smrtelného) hříchu, potřebujeme zpověď - svátost smíření.
Naše každodenní lehčí hříchy (všední) můžeme řešit skutkem lítosti - srdečnou omluvou Bohu a bližním. Při tomto procesu si více uvědomíme sami sebe a také to, zda jsme urazili druhé - což je jistě dobře.
"To je to, co od tebe Hospodin žádá: Jednej spravedlivě, miluj něžně a pokorně choď se svým Bohem." Micheáš 6,8:
Především víme, že Ježíš je tu proto, aby nám pomohl, a jeho největším přáním je, abychom vytrvali a uspěli. Řekl:
"Stačí, když svou vůli vložíš do mé vůle, a já udělám všechno."
(7.leden 1921)
Když se učíme žít v Boží vůli, sledujeme sami sebe. Když si uvědomíme, že jsme vědomě udělali nebo si mysleli něco špatného: například v naší mysli může snadno vyrůst kritická myšlenka na někoho - pak v tu chvíli víme, že jsme přestali být v Boží vůli. Okamžitě se Bohu omluvíme a požádáme, abychom byli znovu přijati do Boží vůle, například:
"Pane, je mi líto tohoto hříchu a prosím o odpuštění, že jsem tě urazil (a že jsem urazil ostatní). S tvou pomocí ať pokračuji ve tvé svaté vůli."
Nebo může stačit krátká modlitba:
"Pane, je mi líto mého hříchu. Prosím, pomoz mi myslet a jednat podle tvé svaté vůle."
Je dobré se často krátce omluvit za hřích, například pokaždé, když jsme nepozorní. Je to proto, že negativita je pro mnohé z nás přirozeným stavem - když čerpáme ze špatných myšlenek a zášti, aniž bychom se napravili. Ježíš nám nikdy nedovolí ztratit ze zřetele to základní:
"Nedostatek úcty k osobě druhého je nedostatkem pravé křesťanské pokory a laskavosti, protože pokorný a laskavý duch si umí vážit každého a vždy dobře vykládá skutky druhých."
(3.červen 1900)
"Víš, na čem mi nejvíce záleží? Aby vše bylo konáno z lásky. Cokoli zůstane mimo lásku, není hodno ani pohledu."
(23.červen 1912)
Abychom mohli v těchto naukách pokročit, je třeba se s Bohem sblížit - v tom smyslu, že ho chceme mít za svého stálého společníka. Řekl Luise: "Nejsem Bůh, který je izolovaný." Luisa mu řekla: "Nejsi Bůh, který je izolovaný.
Potřebujeme mít pocit, že jsme mu nablízku, abychom mohli sdílet naše rozhodování - což je důležitý návyk, který je třeba rozvíjet. Pokud si zvykneme říkat:
"Co si myslíte, Pane? Co mám dělat, Pane? Pak se náš sebestředný životní styl zmírní.
A pokud se objeví rušné dny, kdy děláte tři věci najednou, můžete to vysvětlit: "Pane, ani nevím, co dělám, ale mohu to udělat podle tvé svaté vůle !"
MODLITBA
Dále v této knize jsou kapitoly o pokročilejší modlitbě v Boží vůli. Mezitím při svých obvyklých modlitbách vždy požádejte o to, abyste byli v Boží vůli.
Když se modlíme s Ježíšem v Boží vůli, můžeme se místo za jednoho člověka modlit za všechny lidi. Pokud například známe Marka, který má problémy s alkoholem, můžeme se modlit za Marka i za všechny lidi na světě, kteří mají problémy s alkoholem. Pokud známe Janu s rakovinou, můžeme se za ni - a za všechny s rakovinou - modlit. Je to proto, že modlitba v Boží vůli se násobí, aby dosáhla ke každému. Ježíš to vysvětlil:
"Mé dítě, modlitby, které jsou pronášeny společně se Mnou a s Mou Vůlí, mohou být dány všem, aniž by někoho vylučovaly. Všichni se budou podílet na jejich účincích, jako by byly obětovány za jednu duši samotnou. Ale každý člověk obdrží jejich účinky podle svých vlastních dispozic."
(25.září 1914)
Možná, že díky těmto naukám zjistíte, že chcete změnit svůj styl života a modlitby. Pokud jste se dříve modlili za to, aby Bůh změnil vaše poměry a lidi kolem vás - možná to půjde lépe s jiným přístupem.
Svatý Pavel učil:
"Buďte stále radostní, stále se modlete, děkujte za všechno, co se děje, neboť to si přeje Bůh v Kristu." (1Te 5,16-18)
Snažíme se tedy ve všech situacích důvěřovat Bohu, děkovat mu a prosit ho, aby se stala jeho vůle.
Bůh miluje, když mu někdo důvěřuje, a miluje, když se na něj obrací: má rád důvěrnost a blízkost. Ježíšovi učedníci se naučili říkat Bohu "Abba", což je hebrejské slovo, které dítě používá pro tatínka nebo milého otce (Římanům 8,15). Přijmeme-li všechny věci jako pocházející z Boží ruky, pak se jimi tolik nerozčilujeme. Když se rozčilujeme nebo si stěžujeme, nedáváme Bohu prostor k manévrování. Pokud dokážeme říci:
Pane, nerozumím tomu všemu, ale svěřuji situaci do Tvých rukou a chci, aby se naplnila Tvá vůle.
Může to trvat dlouho, ale situace se vyvine a stane se něco dobrého.
Obecně platí, že my i ostatní lidé můžeme být obětí svobodné vůle jiných lidí, ale věci se dají zvrátit tím, že výsledek svěříme do péče Boží vůle.
Nakonec, pro některé šťastné lidi - jejich okamžitá reakce na životní vzestupy a pády je:
"Ne má vůle se staň, Pane, ale tvá vůle. Prosím, požehnej této situaci." A tak proplouvají životem.
Za ostatní lidi se můžeme modlit:
"Pane, prosím, pomoz paní Jonesové a modlím se za plné působení tvé Boží vůle v jejím životě.
"Prosím, pomoz Michalovi se zkouškami - a kéž tvá svatá vůle řídí jeho budoucnost.
Ježíš doporučuje, abychom se neptali Proč se věci dějí:
"...téměř ve všech událostech, které se stanou, lidé opakují: A proč? A proč? A proč? Proč tato nemoc? Proč tento trest? A tolik dalších proč? Vysvětlení proč není napsáno na zemi, ale v nebi a tam si ho všichni přečtou...
Důsledkem prvního "proč" byla ztráta nevinnosti v samotném Edenu...
Stačí vám říci, že na světě není zlo, které by neneslo znak "proč". "
(30.leden 1909)
Panna Maria připomíná Luise "vykupitelské utrpení":
"Ve svých bolestech a v bolestných setkáních, která ti nechybí, když víš, že Boží vůle chce od tebe nějakou oběť, buď připravena; neztrácej srdce, raději ihned opakuj drahé a sladké Fiat (Ať se stane), které je: To, co chceš Ty, chci i já.
A s hrdinskou láskou dej, ať Boží vůle zaujme královské místo ve tvých bolestech, aby je pro tebe proměnila v drobnou minci nekonečné hodnoty, kterou budeš moci splatit své dluhy a také dluhy svých bratří..."
[Z doplňkové lekce 4 Panna Maria v království Boží vůle.]
"Pokaždé, když duše koná své skutky v Mé Vůli, roste přede Mnou stále více v moudrosti, dobrotě, síle a kráse. Ve skutečnosti, když stále opakuje své úkony v mé Vůli, přijímá více soust moudrosti, dobroty atd. a duše roste s pokrmem, kterým se živí.
Proto se ve svatém evangeliu píše, že jsem rostl v moudrosti před Bohem i před lidmi. Jako Bůh jsem nemohl ani růst, ani ubývat. Můj růst spočíval jen v mém Lidství, které rostlo věkem, přicházelo, aby rozmnožilo mé skutky v Nejvyšší vůli; a každý další skutek, který jsem vykonal, byl dalším růstem v Moudrosti nebeského Otce.....Totéž se děje s duší.
(14.září 1921)
KAPITOLA 6
PŮVODNÍ PLÁN
V této kapitole se podíváme na to, co Ježíš učil o našem osobním jednání. To, čeho chceme dosáhnout, je původní plán, který s námi měl Bůh. Jaký plán? Ten, který začal s Adamem a Evou. Lidé neměli následovat žádný špatný sklon, dělat jakoukoliv chybu a nakonec si navzájem ubližovat - století za stoletím. Přemýšleli jste někdy o tom, jak dobrý mohl být život bez hříchu? Náš Bůh, který je svrchovaně tvůrčí, nás mohl učinit tak šťastnými. Každý člověk by dosáhl svého plného uskutečnění: existovala by nekonečná lidská tvořivost. Vědy by se rozvíjely tak, že by každý měl vše, co potřebuje.
Svatý Pavel napsal: "Jsme Boží umělecké dílo, stvoření v Kristu Ježíši, abychom žili dobrý život, jak to od počátku zamýšlel." (Efezským 2, 10)
Nyní se nám konečně naskytla příležitost začít znovu: vzpomínáte si na název Luisiných spisů?
"...VÝZVA LIDSTVU, ABY SE VRÁTILO K ŘÁDU, MÍSTU A ÚČELU, PRO KTERÝ BYLO BOHEM STVOŘENO."
Je to úžasná možnost a my jsme poctěni, že můžeme být v počáteční fázi toho, co se stane celosvětovým hnutím. Chceme tedy jistě reagovat a pokusit se přeorganizovat náš způsob myšlení. Doposud jsme strávili svůj život tím, že jsme mysleli výhradně na sebe a na ty, kteří jsou nám blízcí. S námahou se modlíme a chodíme do kostela a myslíme si, že je to docela dobré, protože to kolem nás moc lidí nedělá. Je velmi těžké nemyslet na sebe, zvláště když máme před sebou tolik rozhodnutí. Ale to je další krok - mít Ježíše v našem vědomí. On chce, abychom svou mysl přepnuli na něj. Pro život v Boží vůli je zásadní, abychom nechali Ježíše převzít řízení.
Svatý Pavel popsal proces, v němž se učíme umírat sami sobě - své sebestřednosti a hříchům, aby se v nás mohl rozvinout Kristův život. Přesně to se musí stát, když se učíme o Boží vůli:
"Bůh, který řekl: Vždyť i v našich srdcích zazářilo světlo, aby vyzařovalo a zjevovalo Boží slávu, jaká září v Kristově tváři...
Všude v sobě neseme Ježíšovu smrt, aby se v nás projevil i Ježíšův život. My živí jsme totiž pro Ježíše neustále vydáváni na smrt, aby se Ježíšův život projevil v našem
smrtelném bytí." (2 Kor 4, 6.10-11)
A také:
"Jsem ukřižován s Kristem a už nežiji já, ale Kristus ve mně." (Galatským 2,19)
A tak - proč bychom nechtěli, aby v nás žil Ježíš Kristus, když je to tak: "On je odleskem Boží slávy a přesným otiskem samotné Boží bytosti a všechno udržuje svým mocným slovem." (Židům 1, 3)
Ježíš řekl Luise:
"Jak si vysvětlit slova, která jsem pronesl, když jsem stvořil lidstvo: 'Učiňme člověka k našemu obrazu a podobě'? Jak může být tvor tak neschopný, jaký je, mým obrazem a podobou? Toho může dosáhnout pouze v mé vůli. Tím, že člověk učiní mou Vůli svou vlastní, může dosáhnout úrovně boží; a opakovaným konáním božích skutků se mi postupně připodobňuje, nakonec dokonce tak, že se promění v můj dokonalý obraz...
Jediné, co člověku umožňuje, aby se Mi podobal, je Má Boží vůle. Právě proto mám nyní takový zájem na tom, aby duše učinily Mou Vůli svou vlastní a dosáhly tak pravého cíle, pro který byly stvořeny."
(24.srpen 1915)
Zde Ježíš vysvětluje, co chce, abychom dělali:
"Mé dítě, aby člověk dokázal zapomenout na sebe, musí všechno, co dělá nebo musí dělat, dělat tak, jako bych to chtěl dělat já v něm. Pokud se modlí, měli by říkat:
"Ježíš se chce modlit a já se modlím spolu s ním. Pokud pracují: "To Ježíš chce pracovat a já pracuji spolu s ním. "Je to Ježíš, kdo chce chodit... Je to Ježíš, kdo chce jíst, kdo chce spát, kdo chce vstávat, kdo se chce bavit...'.
Jen tak může člověk zapomenout sám na sebe. Neboť nejenže vše udělá, protože to chci Já... ale protože to chci dělat Já sám, je to pro Mě nezbytné."
(14.srpen 1912)
Je to náročné, že? A trvá nějakou dobu, než si to zapamatujeme a uvedeme do praxe, ale je to krok vpřed k Boží vůli. Neztrácejte odvahu, protože Ježíš řekl:
"...Žijete můj život. Budete se se mnou modlit a Boží Otec s tím bude spokojen; a celé nebe řekne: Kdo nás volá na zemi? Kdo chce tuto svatou vůli přijmout do sebe a uzavřít nás všechny dohromady? Kolik dobra můžete získat pro zemi tím, že Nebe sestoupí na zem."
(3.květen 1916)
Duše v nebi žijí v Boží vůli, takže pokud budeme jednat v Boží vůli, budeme s nimi také velmi úzce spojeni.
Většina lidí tráví spoustu času obyčejnými věcmi: ať už jste kdokoli - postavíte konvici, sedíte na židli, venčíte psa, loupete brambory. Právě tyto každodenní činnosti si chce Bůh podle svých slov nárokovat a proměnit. Ježíš to vysvětlil:
"Kdyby nám měl člověk dát jen to, co je duchovní, mohl by nám dát jen velmi málo. Ale tím, že nám dává i své drobné přirozené úkony, může nám je dávat stále a jsme v nepřetržitém vztahu. Spojení mezi námi a člověkem se nikdy nepřeruší. Tím spíše, že i ty nejmenší věci jsou vždy na dosah ruky, na dosah malému i velkému, nevzdělanému i vzdělanému...
Dýchání, pohyb, uspokojování osobních potřeb je pro každého normální a nikdy nepřestává. Pokud se dělají z lásky ke Mně, aby se v nich utvářel Život Boží Vůle - je to náš triumf, naše vítězství a účel, pro který jsme je stvořili."
(17.květen 1938)
Začneme tedy od rána a probudíme se nejdříve malou modlitbou. Říká se jí Přípravná modlitba a připravuje nás na celý den. Zde je příklad:
"Pane, děkuji ti za tento den a za tvou lásku, která mě obklopuje. Chci tě na oplátku milovat a žít dnes podle tvé Boží vůle. Prosím, pomoz mi. Amen.
Pozdější modlitba ranního obětováná bude vyjadřovat ideály, které se učíme. Některé modlitby jsou uvedeny v této knize a další najdete na internetu.
Během dne se snažíme klást Ježíše na první místo, a to prostřednictvím našich Aktuálních skutků:
Je to Ježíš, kdo chce sedět, a já sedím spolu s ním. Je to Ježíš, kdo chce jíst, a já jím spolu s ním. Ježíš chce uklízet a já to dělám spolu s ním. Ježíš chce jít nahoru a já jdu s ním.
Snažíme se na to pamatovat co nejčastěji a někteří lidé to zvládnou lépe než jiní. Vidíte, jak to všechno funguje - chceme žít a pohybovat se a mít své bytí v Boží vůli.
Pak konkrétně děláme různé akce společně s Ježíšem.
Pozvat Ježíše - znamená pozvat Boží Vůli, protože Ježíš je neoddělitelný od jeho Vůle. Boží vůli však můžeme pozvat i přímo:
Přijď Boží vůle a veď mou práci. Přijď, Boží vůle, a řiď mou jízdu. Boží vůle, pomoz mi se správně rozhodnout.
Aktuální skutky (nazývané také aktuální činy) jsou všechny činnosti během dne, fyzické i duševní: mytí, vaření, modlitba, přemýšlení, čtení atd.
Ježíš řekl Luise:
"Oba úkony jsou nezbytné: přípravná modlitba pomáhá, vytváří dispozice a prostor pro aktuální skutek. Aktuální skutek zachovává a zvětšuje dispozice pro přípravnou modlitbu."
(27.květen 1922)
Chceme tedy co nejvíce udržovat toto spojení mezi naší činností a Boží vůlí. Je to základní stavební kámen života v Boží vůli. Když jsme v jeho vykonávání trochu polevili, můžeme si svou touhu být v Božské vůli osvěžit:
Pane, ať myslím, modlím se a jednám podle tvé svaté vůle!
Luisa to všechno těžko chápala a napsala:
"Potom jsem pracovala a říkala si: 'Jak je možné, že zatímco pracuji, je to Ježíš, kdo ve mně pracuje a je to on, kdo chce tuto práci vykonat?'
A Ježíš: "To jsem opravdu já, to moje prsty pracují ve tvých. Má dcero, když jsem byl na zemi, nepracoval jsem pokorně se dřevem, zatloukal hřebíky, pomáhal svému pěstounovi Josefovi v jeho tesařských pracích? A zatímco jsem to dělal, těmato vlastníma rukama a prsty jsem tvořil duše a zároveň povolával jiné duše do dalšího života. Přípravova. jsem všechny lidské činy: Posvěcoval jsem je, každému jsem uděloval boží zásluhy. Pohybem svých prstů jsem vyvolával všechny pohyby vašich prstů i pohyby prstů všech ostatních lidí...
Dcero, skrytý život, který jsem prožil v Nazaretě, lidstvo nezná ani neocení - s výjimkou mého umučení. Nebylo však většího dobra, které bych mohl vykonat. Tím, že jsem se snížil k vykonávání všech těch drobných úkonů, které lidé dělají ve svém každodenním životě, jako je jídlo, spánek, pití, práce, zapalování ohně, zametání - vložil jsem do duší boží měnu nekonečné hodnoty.
Neboť jestliže to bylo mé utrpení, které je vykoupilo, byl to můj skrytý život, který obdařil každý jejich lidský čin, i ten nejnepatrnější, boží zásluhou a nekonečnou hodnotou."
(14.srpen 1912)
Nakonec nám Ježíš vypráví, co konal během třiceti let svého skrytého života, které strávil s Marií a Josefem v Nazaretě. Ježíš byl vtělením druhé osoby Trojice a měl dvě přirozenosti: lidskou a božskou. Musíme přiznat, že je pro nás tajemstvím; nějakým způsobem působil jako člověk a zároveň jako Bůh - přičemž jeho Život pokračoval v rámci Trojice.
Jako druhá osoba Trojice tedy Ježíš strávil svá skrytá léta konáním Božích skutků. Jak říká - všechny dobré lidské skutky zbožšťoval a posvěcoval - pozvedal je na boží úroveň a činil je svatými. Dělo se tak proto, aby napravil škody způsobené prvotním hříchem a připravil cestu k Výzvě o posvěcení. Jak řekl:
"... Absolutně všechno má hodnotu. Vskutku vše dobré, co lidstvo koná, bylo již vykonáno mým lidstvím, aby vše, co koná, bylo nejprve Mnou zbožštěno."
(3.říjen 1903)
A Ježíš se během svých skrytých let modlil:
"Mé dítě, jak se modlitby těch, kdo se vždy snaží plnit Mou Vůli, dotýkají Mého Srdce! Cítím ozvěnu modliteb, které jsem pronášel, když jsem byl na zemi.
Všechny mé modlitby se omezovaly na jediné téma: aby se ve mně i ve všech lidech dokonale naplnila vůle mého Otce. Největší poctou pro Mne a mého nebeského Otce bylo, že jsem ve všem plnil Jeho nejsvětější Vůli.
Tím, že jsem v každém okamžiku vždy plnil vůli Věčného, otevřelo mé lidství komunikační kanály mezi lidskou vůlí a Božstvím, které člověk hříchem uzavřel."
(22.únor 1925)
Ježíš se tedy celý život modlil, aby se Boží vůle dokonale naplnila v lidstvu. A jeho skrytý život dával všem našim činům "nekonečnou hodnotu", když se učíme žít v těsné blízkosti s ním. Zkuste častěji myslet na to, že Ježíš je ve vás. A nyní pozvěme k těsnějšímu spojení s Ježíšem v jeho Vůli - slova mohou být vaše vlastní. Např:
Ježíši, dej, ať tento úkol plním podle tvé svaté vůle.
Pane, veď mě, aby má vůle zůstala v tvé vůli.
Pane, ať nastoupím do autobusu ve tvé Boží vůli.
Pane, naplň mé myšlenky a činy svou Boží vůlí.
Pane Ježíši, ať nakupuji podle tvé svaté vůle.
Připomeňme si, že Boží vůle je již v nás:
Luisa: "Ježíš mi řekl, že Boží vůle je středem duše, že tento střed je v hloubi duše a jako slunce, které rozšiřuje své paprsky, dává světlo mysli, svatost činům, sílu krokům, život srdci, sílu slovu a všemu..."
(25.září 1913)
Boží vůle už v nás může být, ale můžeme v ní působit, nebo ne. Můžeme o vstup do ní požádat, nebo ne.
Chceme, aby se v nás rozšířila Boží vůle a nejlepší způsob, jak toho dosáhnout je - jak jsme viděli - žít ve spojení s Ježíšem. (Ježíš a Boží vůle jsou neoddělitelné: "Když mluvím o své Boží vůli, mluvím o sobě, má vůle je můj život...")
Říkáme tedy, že jsme v Boží vůli, když jsme požádali Ježíše nebo Boží vůli, aby v nás působila - v našem myšlení, mluvení, modlitbě, práci atd.
Existují i jiné formy modlitby a činnosti, kde chceme vstoupit do Boží vůle a to se naučíme v průběhu naší další cesty.
Nesmíme si myslet, že život v Boží vůli nás připraví o svobodnou vůli nebo o naši osobnost a charakter. Důvěřujeme Bohu, že se chystá obohatit náš život. Když se podíváme na Luisu, zdá se, že se její osobnost nezměnila a zůstala do značné míry sama sebou. Její láska k Bohu však nesmírně vzrostla, její láska k lidem byla hluboká, byla velkorysá a byla milým člověkem. Víme, že Ježíš pro nás chce vždy to nejlepší a chce, abychom byli plně živí !
Další věcí je, že si můžeme myslet, že Bůh teď bude chtít, abychom se neustále modlili a odříkávali růženec. A to nás může odradit. Ale ono to tak není. Naopak, žijeme jako obvykle, jen teď - jako Ježíš v Nazaretě, proměňujeme všechny každodenní úkony, jak nám vysvětlil.
Všichni však máme co zlepšovat a proto je povzbuzující slyšet od Ježíše, jak se můžeme snadno změnit k lepšímu:
"Dítě moje, zamysli se trochu nad tím, jaké prostředí pokoje a požehnání je obsaženo v pouhých slovech: Vůle Boží!
Duše se už při pouhé myšlence, že chce žít v tomto prostředí, cítí změněná. Obléká ji boží atmosféra. Duše cítí, že ztrácí svou lidskou podstatu, a cítí se být božská. Je-li netrpělivá, stává se trpělivou; je-li pyšná, stává se pokornou, poddajnou, dobročinnou a poslušnou.
Z chudé země se stává bohatá... Tímto způsobem se duše ztrácí v Bohu, ztrácí své vlastní hranice a získává hranice Boží vůle."
(12.únor 1906)
Je logické, že abychom mohli jednat podle Boží vůle, nemůžeme být ve stavu hříchu. Pokud jsme se dopustili těžkého (smrtelného) hříchu, potřebujeme zpověď - svátost smíření.
Naše každodenní lehčí hříchy (všední) můžeme řešit skutkem lítosti - srdečnou omluvou Bohu a bližním. Při tomto procesu si více uvědomíme sami sebe a také to, zda jsme urazili druhé - což je jistě dobře.
"To je to, co od tebe Hospodin žádá: Jednej spravedlivě, miluj něžně a pokorně choď se svým Bohem." Micheáš 6,8:
Především víme, že Ježíš je tu proto, aby nám pomohl, a jeho největším přáním je, abychom vytrvali a uspěli. Řekl:
"Stačí, když svou vůli vložíš do mé vůle, a já udělám všechno."
(7.leden 1921)
Když se učíme žít v Boží vůli, sledujeme sami sebe. Když si uvědomíme, že jsme vědomě udělali nebo si mysleli něco špatného: například v naší mysli může snadno vyrůst kritická myšlenka na někoho - pak v tu chvíli víme, že jsme přestali být v Boží vůli. Okamžitě se Bohu omluvíme a požádáme, abychom byli znovu přijati do Boží vůle, například:
"Pane, je mi líto tohoto hříchu a prosím o odpuštění, že jsem tě urazil (a že jsem urazil ostatní). S tvou pomocí ať pokračuji ve tvé svaté vůli."
Nebo může stačit krátká modlitba:
"Pane, je mi líto mého hříchu. Prosím, pomoz mi myslet a jednat podle tvé svaté vůle."
Je dobré se často krátce omluvit za hřích, například pokaždé, když jsme nepozorní. Je to proto, že negativita je pro mnohé z nás přirozeným stavem - když čerpáme ze špatných myšlenek a zášti, aniž bychom se napravili. Ježíš nám nikdy nedovolí ztratit ze zřetele to základní:
"Nedostatek úcty k osobě druhého je nedostatkem pravé křesťanské pokory a laskavosti, protože pokorný a laskavý duch si umí vážit každého a vždy dobře vykládá skutky druhých."
(3.červen 1900)
"Víš, na čem mi nejvíce záleží? Aby vše bylo konáno z lásky. Cokoli zůstane mimo lásku, není hodno ani pohledu."
(23.červen 1912)
Abychom mohli v těchto naukách pokročit, je třeba se s Bohem sblížit - v tom smyslu, že ho chceme mít za svého stálého společníka. Řekl Luise: "Nejsem Bůh, který je izolovaný." Luisa mu řekla: "Nejsi Bůh, který je izolovaný.
Potřebujeme mít pocit, že jsme mu nablízku, abychom mohli sdílet naše rozhodování - což je důležitý návyk, který je třeba rozvíjet. Pokud si zvykneme říkat:
"Co si myslíte, Pane? Co mám dělat, Pane? Pak se náš sebestředný životní styl zmírní.
A pokud se objeví rušné dny, kdy děláte tři věci najednou, můžete to vysvětlit: "Pane, ani nevím, co dělám, ale mohu to udělat podle tvé svaté vůle !"
MODLITBA
Dále v této knize jsou kapitoly o pokročilejší modlitbě v Boží vůli. Mezitím při svých obvyklých modlitbách vždy požádejte o to, abyste byli v Boží vůli.
Když se modlíme s Ježíšem v Boží vůli, můžeme se místo za jednoho člověka modlit za všechny lidi. Pokud například známe Marka, který má problémy s alkoholem, můžeme se modlit za Marka i za všechny lidi na světě, kteří mají problémy s alkoholem. Pokud známe Janu s rakovinou, můžeme se za ni - a za všechny s rakovinou - modlit. Je to proto, že modlitba v Boží vůli se násobí, aby dosáhla ke každému. Ježíš to vysvětlil:
"Mé dítě, modlitby, které jsou pronášeny společně se Mnou a s Mou Vůlí, mohou být dány všem, aniž by někoho vylučovaly. Všichni se budou podílet na jejich účincích, jako by byly obětovány za jednu duši samotnou. Ale každý člověk obdrží jejich účinky podle svých vlastních dispozic."
(25.září 1914)
Možná, že díky těmto naukám zjistíte, že chcete změnit svůj styl života a modlitby. Pokud jste se dříve modlili za to, aby Bůh změnil vaše poměry a lidi kolem vás - možná to půjde lépe s jiným přístupem.
Svatý Pavel učil:
"Buďte stále radostní, stále se modlete, děkujte za všechno, co se děje, neboť to si přeje Bůh v Kristu." (1Te 5,16-18)
Snažíme se tedy ve všech situacích důvěřovat Bohu, děkovat mu a prosit ho, aby se stala jeho vůle.
Bůh miluje, když mu někdo důvěřuje, a miluje, když se na něj obrací: má rád důvěrnost a blízkost. Ježíšovi učedníci se naučili říkat Bohu "Abba", což je hebrejské slovo, které dítě používá pro tatínka nebo milého otce (Římanům 8,15). Přijmeme-li všechny věci jako pocházející z Boží ruky, pak se jimi tolik nerozčilujeme. Když se rozčilujeme nebo si stěžujeme, nedáváme Bohu prostor k manévrování. Pokud dokážeme říci:
Pane, nerozumím tomu všemu, ale svěřuji situaci do Tvých rukou a chci, aby se naplnila Tvá vůle.
Může to trvat dlouho, ale situace se vyvine a stane se něco dobrého.
Obecně platí, že my i ostatní lidé můžeme být obětí svobodné vůle jiných lidí, ale věci se dají zvrátit tím, že výsledek svěříme do péče Boží vůle.
Nakonec, pro některé šťastné lidi - jejich okamžitá reakce na životní vzestupy a pády je:
"Ne má vůle se staň, Pane, ale tvá vůle. Prosím, požehnej této situaci." A tak proplouvají životem.
Za ostatní lidi se můžeme modlit:
"Pane, prosím, pomoz paní Jonesové a modlím se za plné působení tvé Boží vůle v jejím životě.
"Prosím, pomoz Michalovi se zkouškami - a kéž tvá svatá vůle řídí jeho budoucnost.
Ježíš doporučuje, abychom se neptali Proč se věci dějí:
"...téměř ve všech událostech, které se stanou, lidé opakují: A proč? A proč? A proč? Proč tato nemoc? Proč tento trest? A tolik dalších proč? Vysvětlení proč není napsáno na zemi, ale v nebi a tam si ho všichni přečtou...
Důsledkem prvního "proč" byla ztráta nevinnosti v samotném Edenu...
Stačí vám říci, že na světě není zlo, které by neneslo znak "proč". "
(30.leden 1909)
Panna Maria připomíná Luise "vykupitelské utrpení":
"Ve svých bolestech a v bolestných setkáních, která ti nechybí, když víš, že Boží vůle chce od tebe nějakou oběť, buď připravena; neztrácej srdce, raději ihned opakuj drahé a sladké Fiat (Ať se stane), které je: To, co chceš Ty, chci i já.
A s hrdinskou láskou dej, ať Boží vůle zaujme královské místo ve tvých bolestech, aby je pro tebe proměnila v drobnou minci nekonečné hodnoty, kterou budeš moci splatit své dluhy a také dluhy svých bratří..."
[Z doplňkové lekce 4 Panna Maria v království Boží vůle.]
"Pokaždé, když duše koná své skutky v Mé Vůli, roste přede Mnou stále více v moudrosti, dobrotě, síle a kráse. Ve skutečnosti, když stále opakuje své úkony v mé Vůli, přijímá více soust moudrosti, dobroty atd. a duše roste s pokrmem, kterým se živí.
Proto se ve svatém evangeliu píše, že jsem rostl v moudrosti před Bohem i před lidmi. Jako Bůh jsem nemohl ani růst, ani ubývat. Můj růst spočíval jen v mém Lidství, které rostlo věkem, přicházelo, aby rozmnožilo mé skutky v Nejvyšší vůli; a každý další skutek, který jsem vykonal, byl dalším růstem v Moudrosti nebeského Otce.....Totéž se děje s duší.
(14.září 1921)