Čtrnáctá hodina
Duše následuje Ježíše, který se po vyhnanství vrací do Nazareta, a pod deštěm svého "Miluji tě" ho tisícerým hlasem prosí o příchod jeho božského království.
Dítě Ježíši, můj živote, vidím, že se po skončení vyhnanství vracíš do Nazareta, a tak tě chci krok za krokem následovat, ano, chci tě dokonce doprovázet deštěm "Miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti". Proto vzývám světlo slunce, aby mi pomohlo, aby zářilo svými paprsky plnými světla. Vyzývám hvězdy, aby nad tebou sypaly jiskry svého "Miluji tě", přikazuji prudkosti větru, který vzdychá, kvílí, hvízdá, aby vysílal pevné poryvy, dechy "Miluji tě, miluji tě"; vyzývám všechny ptáky v povětří, aby tě doprovázeli svým štěbetáním, zpěvem a trylky a opakovali "Miluji tě, miluji tě"; malé ovečky, aby bečely "Miluji tě"; dokonce žádám moře, aby svými vlnami překročilo hranice pláže a doprovázelo tě svým "Miluji tě".
Ale už přijíždíš do Nazaretu.... Už se zavíráš do svého domku..... Dovol mi vstoupit s tebou do tohoto posvátného prostoru a být tam. Neustále ti nabízím zpěv svého "Miluji tě", abych tě dobyla láskou a dosáhla toho, co ty sám chceš a po čem touží Královna a Matka, totiž aby tvá vůle byla známa všem a vládla uprostřed tvorů!
Ježíši, můj živote, zůstávám s tebou, abych každý tvůj čin zpečetila svým "Miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti, děkuji ti" a neustále prosila o království tvé vůle. Své "Miluji tě" otiskuji do jídla, které jíš, abych tě prosila o pokrm tvé vůle pro všechna stvoření; své "Miluji tě" nechávám proudit ve vodě, kterou piješ s prosbou, aby čistá voda tvé vůle proudila do našich žil a tvořila tam tvůj život.
Toto mé "miluji tě" tě všude provází: když bereš do rukou hřebíky a kladivo ke své tesařské práci, prosím tě, abys jimi přibil všechny lidské vůle a vrátil své vůli svobodu života. Když se odebereš do svého pokojíčku, aby ses modlil nebo spal, nenechám tě samotné; tím, že se k tobě přiblížím, když ti nebudu schopna nic jiného říci, tak ti vroucně zašeptám do ucha: "Miluji tě, zbožňuji tě", budu tě prosit tvými vlastními modlitbami o království tvého Fiat a tvým vlastním spánkem tě budu žádat, abys uspal lidskou vůli, aby už neměla život.
Můj božský Ježíši, cítila bych se nešťastná, kdybych tě nemohla ve všem následovat a kdybych tě nenechala stále slyšet můj verš: "Miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti, děkuji ti!"
Proto tě nyní, když je ti dvanáct let, následuji do chrámu a sleduji, jak se odloučíš od své maminky a způsobíš jí hořkou bolest ze své ztráty. Nechávám své "Miluji tě" plynout ve zděšení tvé matky a ve tvé děsivé ztrátě, abych tě požádal, aby lidská vůle byla navždy ztracena a aby se tvorové rozhodli žít trvale pouze v Boží vůli.
Nakonec vkládám své "Miluji tě" do radosti, kterou jste oba pocítili, když tě opět nalezla, abych tě, ó můj Ježíši, prosila, abys způsobil, že ti stvoření budou poskytovat čisté radosti a nevýslovné útěchy, které pramení ze šťastné říše tvého božského Fiat.
Zpět
Čtrnáctá hodina
Duše následuje Ježíše, který se po vyhnanství vrací do Nazareta, a pod deštěm svého "Miluji tě" ho tisícerým hlasem prosí o příchod jeho božského království.
Dítě Ježíši, můj živote, vidím, že se po skončení vyhnanství vracíš do Nazareta, a tak tě chci krok za krokem následovat, ano, chci tě dokonce doprovázet deštěm "Miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti". Proto vzývám světlo slunce, aby mi pomohlo, aby zářilo svými paprsky plnými světla. Vyzývám hvězdy, aby nad tebou sypaly jiskry svého "Miluji tě", přikazuji prudkosti větru, který vzdychá, kvílí, hvízdá, aby vysílal pevné poryvy, dechy "Miluji tě, miluji tě"; vyzývám všechny ptáky v povětří, aby tě doprovázeli svým štěbetáním, zpěvem a trylky a opakovali "Miluji tě, miluji tě"; malé ovečky, aby bečely "Miluji tě"; dokonce žádám moře, aby svými vlnami překročilo hranice pláže a doprovázelo tě svým "Miluji tě".
Ale už přijíždíš do Nazaretu.... Už se zavíráš do svého domku..... Dovol mi vstoupit s tebou do tohoto posvátného prostoru a být tam. Neustále ti nabízím zpěv svého "Miluji tě", abych tě dobyla láskou a dosáhla toho, co ty sám chceš a po čem touží Královna a Matka, totiž aby tvá vůle byla známa všem a vládla uprostřed tvorů!
Ježíši, můj živote, zůstávám s tebou, abych každý tvůj čin zpečetila svým "Miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti, děkuji ti" a neustále prosila o království tvé vůle. Své "Miluji tě" otiskuji do jídla, které jíš, abych tě prosila o pokrm tvé vůle pro všechna stvoření; své "Miluji tě" nechávám proudit ve vodě, kterou piješ s prosbou, aby čistá voda tvé vůle proudila do našich žil a tvořila tam tvůj život.
Toto mé "miluji tě" tě všude provází: když bereš do rukou hřebíky a kladivo ke své tesařské práci, prosím tě, abys jimi přibil všechny lidské vůle a vrátil své vůli svobodu života. Když se odebereš do svého pokojíčku, aby ses modlil nebo spal, nenechám tě samotné; tím, že se k tobě přiblížím, když ti nebudu schopna nic jiného říci, tak ti vroucně zašeptám do ucha: "Miluji tě, zbožňuji tě", budu tě prosit tvými vlastními modlitbami o království tvého Fiat a tvým vlastním spánkem tě budu žádat, abys uspal lidskou vůli, aby už neměla život.
Můj božský Ježíši, cítila bych se nešťastná, kdybych tě nemohla ve všem následovat a kdybych tě nenechala stále slyšet můj verš: "Miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti, děkuji ti!"
Proto tě nyní, když je ti dvanáct let, následuji do chrámu a sleduji, jak se odloučíš od své maminky a způsobíš jí hořkou bolest ze své ztráty. Nechávám své "Miluji tě" plynout ve zděšení tvé matky a ve tvé děsivé ztrátě, abych tě požádal, aby lidská vůle byla navždy ztracena a aby se tvorové rozhodli žít trvale pouze v Boží vůli.
Nakonec vkládám své "Miluji tě" do radosti, kterou jste oba pocítili, když tě opět nalezla, abych tě, ó můj Ježíši, prosila, abys způsobil, že ti stvoření budou poskytovat čisté radosti a nevýslovné útěchy, které pramení ze šťastné říše tvého božského Fiat.
Zpět