desátá hodina

Duše následuje malé dítě Ježíše v náručí jeho nebeské Matky v bolesti obřízky a zahrnuje do této bolestivé rány všechny lidské vůle.

Mé něžné dítě, mé "miluji tě, zbožňuji tě, děkuji ti" tě všude následuje, aby tě požádalo o tvůj příkaz. Do každého úderu tvého srdce a dechu, na tvůj jazyk, do zorniček tvých očí, do všech kapek tvé krve, do tvého malého lidství, do každé tvé svaté myšlenky chci vtisknout polibkem své "miluji tě".

Protože chci, abys toto "miluji tě" našel v objetí, které ti dává nebeská maminka a svatý Josef, vkládám ho do jejich náruče. Chci, abys ji vnímal i v dechu zvířat, která tě zahřívají a stojí ti u nohou v tichém obdivu.

Mé drahé dítě, abych prosila o tvé Božské Fiat, ponořuji své "miluji tě" do bolesti, kterou jsi vytrpěl při krutém řezu obřízky, do každé kapky první krve, kterou jsi prolil, vlévám ji do slz, které ti způsobily násilnou bolest, a do těch, které vylévali vznešená královna a svatý Josef, když tě viděli trpět. Tato krev, tato bolest a tyto slzy hlasitě volají po triumfu tvé vlády!

chram

Mé drahé dítě Ježíši, tisknu tě k svému srdci, abych zmírnila utrpení způsobené tvou bolestivou ranou, a prosím tě, abys do ní zahrnul všechny lidské vůle výměnou za to, že nám dáš život tvé Božské vůle.

Zpět