sedmá hodina
Duše se ponoří do moře světla, do svatosti Nebeské Matky, a modlí se spolu s ní, aby království Boží vůle přišlo na zem.
Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, cítím, jak ve mně přetéká tvá láska; s největší radostí vidím, jak svlékáš svůj plášť spravedlnosti a připravuješ se na novou oslavu, snad ještě větší než tu, kterou jsi měl, když jsi stvořil člověka, a jak přinášíš oceány moci, moudrosti, lásky a nepopsatelné krásy. Sjednocuješ všechny tyto oceány, vyvoláváš z jejich hlubin na základě svého všemohoucího Slova život malé Královny a vytváříš ji tak čistou, bez poskvrny a tak bohatou na krásu, že těší samotné tvé božství.
Při početí této Neposkvrněné Panovnice se otevírají slavnosti mezi nebem a zemí, celé stvoření se raduje a oslavuje svou Královnu. I já poklekám před tou, která je předmětem dobrotivosti Otce, Syna a Ducha svatého, a vyzývám nebe, slunce, vítr, všechno stvoření, anděly, každého člověka, aby se mnou zpívali chvalozpěvy malé Královně, která se sotva narodila, a uznávali ji za Paní, za Matku, za vyvolenou mezi všemi tvory.
Má matko, každý obrací své srdce a svůj pohled k tobě. Náš osud je v tvých rukou, a proto v tomto prvním okamžiku tvého početí všichni společně voláme k našemu nebeskému Otci: "Ať přijde na zem království Boží vůle!"
Svatá Maminko, představ nás Bohu a On se bude cítit poražen, až uvidí, že všechna stvoření, shromážděná těsně kolem Tebe, říkají s Tebou: "Ať přijde království božského Fiat!" Ano, ó božské Osoby, neděláte nic jiného, než že neustále vyléváte lásku na novorozenou Královnu, a nikdy ji nepřestáváte obdarovávat novými milostmi, aby její moře byla stále širší, bezbřehá.
V tomto nebeském stvoření vidíš Bože tu, která ti má všechno dát, která tě má za všechno odškodnit, toho, která ti má zcela navrátit slávu stvoření; proto jí okamžitě odhaluješ příběh padlého člověka a svou bolest, svou rozkošnou vůli odmítnutou stvořeními.
Zatímco vy jí svěřujete vše, ona vám velkoryse daruje svou vlastní vůli a slibuje vám, že ji nebude chtít znát. Poté se ponoří do tvého Fiat, zvolí si ho za svůj vlastní život, dá mu nad sebou vládu a tím ve své duši vytvoří první sféru Boží vůle. A hle, už slyším, jak se ozývá její stálý verš: "Ať přijde království spásy, ať přijde Slovo na zem, ať nastane mír mezi Stvořitelem a stvořením; Věčný Otče, nesestoupím z tvého lůna, pokud mi nedopřeješ, oč tě žádám."
I já, nebeský Otče, budu se svou malou Matkou a Královnou opakovat svůj obvyklý refrén: "Ať přijde království Boží vůle!" Nemyslím na to, že bych se odpoutala od Tvých otcovských kolen, a budu Tě objímat svou náručí, dokud mě neujistíš, že Boží vůle bude lidmi nejen poznána a milována, ale že nad nimi bude zcela vítězně vládnout.
Zpět
sedmá hodina
Duše se ponoří do moře světla, do svatosti Nebeské Matky, a modlí se spolu s ní, aby království Boží vůle přišlo na zem.
Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, cítím, jak ve mně přetéká tvá láska; s největší radostí vidím, jak svlékáš svůj plášť spravedlnosti a připravuješ se na novou oslavu, snad ještě větší než tu, kterou jsi měl, když jsi stvořil člověka, a jak přinášíš oceány moci, moudrosti, lásky a nepopsatelné krásy. Sjednocuješ všechny tyto oceány, vyvoláváš z jejich hlubin na základě svého všemohoucího Slova život malé Královny a vytváříš ji tak čistou, bez poskvrny a tak bohatou na krásu, že těší samotné tvé božství.
Při početí této Neposkvrněné Panovnice se otevírají slavnosti mezi nebem a zemí, celé stvoření se raduje a oslavuje svou Královnu. I já poklekám před tou, která je předmětem dobrotivosti Otce, Syna a Ducha svatého, a vyzývám nebe, slunce, vítr, všechno stvoření, anděly, každého člověka, aby se mnou zpívali chvalozpěvy malé Královně, která se sotva narodila, a uznávali ji za Paní, za Matku, za vyvolenou mezi všemi tvory.
Má matko, každý obrací své srdce a svůj pohled k tobě. Náš osud je v tvých rukou, a proto v tomto prvním okamžiku tvého početí všichni společně voláme k našemu nebeskému Otci: "Ať přijde na zem království Boží vůle!"
Svatá Maminko, představ nás Bohu a On se bude cítit poražen, až uvidí, že všechna stvoření, shromážděná těsně kolem Tebe, říkají s Tebou: "Ať přijde království božského Fiat!" Ano, ó božské Osoby, neděláte nic jiného, než že neustále vyléváte lásku na novorozenou Královnu, a nikdy ji nepřestáváte obdarovávat novými milostmi, aby její moře byla stále širší, bezbřehá.
V tomto nebeském stvoření vidíš Bože tu, která ti má všechno dát, která tě má za všechno odškodnit, toho, která ti má zcela navrátit slávu stvoření; proto jí okamžitě odhaluješ příběh padlého člověka a svou bolest, svou rozkošnou vůli odmítnutou stvořeními.
Zatímco vy jí svěřujete vše, ona vám velkoryse daruje svou vlastní vůli a slibuje vám, že ji nebude chtít znát. Poté se ponoří do tvého Fiat, zvolí si ho za svůj vlastní život, dá mu nad sebou vládu a tím ve své duši vytvoří první sféru Boží vůle. A hle, už slyším, jak se ozývá její stálý verš: "Ať přijde království spásy, ať přijde Slovo na zem, ať nastane mír mezi Stvořitelem a stvořením; Věčný Otče, nesestoupím z tvého lůna, pokud mi nedopřeješ, oč tě žádám."
I já, nebeský Otče, budu se svou malou Matkou a Královnou opakovat svůj obvyklý refrén: "Ať přijde království Boží vůle!" Nemyslím na to, že bych se odpoutala od Tvých otcovských kolen, a budu Tě objímat svou náručí, dokud mě neujistíš, že Boží vůle bude lidmi nejen poznána a milována, ale že nad nimi bude zcela vítězně vládnout.
Zpět