šestnáctá hodina
Duše následuje Ježíše na svatbu v Káně a žádá ho, aby vyměnil lidskou vůli za božskou. Provází ho i v jeho veřejném životě.
Ježíši, má lásko a můj živote, vidím, že než začneš svůj veřejný život, láska tvého horoucího srdce tě pohne, abys šel se svou matkou na svatbu do Kány, a tak tě následuji se svým "miluji tě". Cítím, jak tvé srdce bije něhou a bolestí, když si vzpomíná, že požehnalo jiné svatbě v rajské zahradě, svatbě nevinného Adama a Evy. Byla to dokonce dvojí svatba, které ses tehdy zúčastnil: svatba tvé Božské vůle a lidská svatba muže a ženy, kterým jsi dal jako věno celé stvoření a především svou Božskou vůli, která bije v jejich srdcích a ve všech stvořených věcech.
Ó můj Ježíši, chci se ti přiblížit a zahrnout tvůj něžný pohled, tvůj melodický hlas, tvé okouzlující chování svým "Miluji tě, klaním se ti, chválím tě, děkuji ti". Kvůli lásce, která tě podnítila, abys vyslyšel úpěnlivé modlitby vznešené královny, která tě žádala, abys proměnil vodu ve víno, tě žádám, abys vykonal velký zázrak proměny lidské vůle v Božskou, aby mohla vládnout na zemi stejně jako v nebi.
Svatá maminko, která jsi prokázala tolik péče, když jsi přišla na pomoc těm nevěstám a ženichům, prosím tě, měj stejnou péči i nyní, aby na zemi zavládla svatá Boží vůle! Ježíši, mé sladké dobro, abych tě přinutila, abys mě uklidnil, následuji tě, aniž bych tě kdy opustila; všechny tvé skutky zahrnuji svým "miluji Tě" a bez ustání ti šeptám do ucha: "Dej mi své Fiat, které bije v tvém srdci, dej mi svou vůli, která mluví v tvém slově, která je v tvých rukou, kroky, která putují po tvých stopách. Prosím tě, vyslyš svůj hlas v mém a dej, ať žijeme v tvém Fiat!"
Můj Ježíši, můj drahý živote, vidím, že se již chystáš odloučit od své maminky, ale vaše vůle se nerozcházejí. Odcházíš, abys zahájil svůj veřejný život, a jdeš do Jeruzaléma, abys v chrámu hlásal své Božské slovo a otevřeně řekl, že jsi očekávaný mezi národy, vytoužený Mesiáš.
Ale kolik trápení trpí tvé srdce, kolik bolestí! Ti, kdo tě poslouchají, místo aby se ti vrhli k nohám a přijali tě jako svého nebeského Spasitele, se na tebe dívají temnýma očima a s reptáním odcházejí, zatímco ty zůstáváš sám, donucen nevděčností tohoto lidu žebrat o chléb a uchýlit se mimo obydlenou oblast. Jsi sám a máš jen zemi jako lůžko, hvězdné nebe jako střechu, trávíš noc v slzách a modlitbách a prosíš za ty, kteří tě nechtějí uznat.
Ježíši, má lásko, pojď do mého náručí, abych tě trochu osvěžila; chci s tebou plakat a modlit se, chci ti nabídnout doprovod svého "miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti, děkuji ti" v mukách, která snášíš, v slzách, které proléváš, ve slovech, která pronášíš a která zůstávají nevyslyšena; Chci své "Miluji tě" položit před tvé kroky, za ně a pod ně, aby tvé nohy necítily tvrdost nevděčné země, ale jen měkkost mé lásky; chci ti říci: "Vidíš, Ježíši, jak moc trpíš! Učiň, aby mezi námi vládla tvá Božská vůle, a tvé utrpení bez prodlení ustane!"
zpět
šestnáctá hodina
Duše následuje Ježíše na svatbu v Káně a žádá ho, aby vyměnil lidskou vůli za božskou. Provází ho i v jeho veřejném životě.
Ježíši, má lásko a můj živote, vidím, že než začneš svůj veřejný život, láska tvého horoucího srdce tě pohne, abys šel se svou matkou na svatbu do Kány, a tak tě následuji se svým "miluji tě". Cítím, jak tvé srdce bije něhou a bolestí, když si vzpomíná, že požehnalo jiné svatbě v rajské zahradě, svatbě nevinného Adama a Evy. Byla to dokonce dvojí svatba, které ses tehdy zúčastnil: svatba tvé Božské vůle a lidská svatba muže a ženy, kterým jsi dal jako věno celé stvoření a především svou Božskou vůli, která bije v jejich srdcích a ve všech stvořených věcech.
Ó můj Ježíši, chci se ti přiblížit a zahrnout tvůj něžný pohled, tvůj melodický hlas, tvé okouzlující chování svým "Miluji tě, klaním se ti, chválím tě, děkuji ti". Kvůli lásce, která tě podnítila, abys vyslyšel úpěnlivé modlitby vznešené královny, která tě žádala, abys proměnil vodu ve víno, tě žádám, abys vykonal velký zázrak proměny lidské vůle v Božskou, aby mohla vládnout na zemi stejně jako v nebi.
Svatá maminko, která jsi prokázala tolik péče, když jsi přišla na pomoc těm nevěstám a ženichům, prosím tě, měj stejnou péči i nyní, aby na zemi zavládla svatá Boží vůle! Ježíši, mé sladké dobro, abych tě přinutila, abys mě uklidnil, následuji tě, aniž bych tě kdy opustila; všechny tvé skutky zahrnuji svým "miluji Tě" a bez ustání ti šeptám do ucha: "Dej mi své Fiat, které bije v tvém srdci, dej mi svou vůli, která mluví v tvém slově, která je v tvých rukou, kroky, která putují po tvých stopách. Prosím tě, vyslyš svůj hlas v mém a dej, ať žijeme v tvém Fiat!"
Můj Ježíši, můj drahý živote, vidím, že se již chystáš odloučit od své maminky, ale vaše vůle se nerozcházejí. Odcházíš, abys zahájil svůj veřejný život, a jdeš do Jeruzaléma, abys v chrámu hlásal své Božské slovo a otevřeně řekl, že jsi očekávaný mezi národy, vytoužený Mesiáš.
Ale kolik trápení trpí tvé srdce, kolik bolestí! Ti, kdo tě poslouchají, místo aby se ti vrhli k nohám a přijali tě jako svého nebeského Spasitele, se na tebe dívají temnýma očima a s reptáním odcházejí, zatímco ty zůstáváš sám, donucen nevděčností tohoto lidu žebrat o chléb a uchýlit se mimo obydlenou oblast. Jsi sám a máš jen zemi jako lůžko, hvězdné nebe jako střechu, trávíš noc v slzách a modlitbách a prosíš za ty, kteří tě nechtějí uznat.
Ježíši, má lásko, pojď do mého náručí, abych tě trochu osvěžila; chci s tebou plakat a modlit se, chci ti nabídnout doprovod svého "miluji tě, klaním se ti, dobrořečím ti, děkuji ti" v mukách, která snášíš, v slzách, které proléváš, ve slovech, která pronášíš a která zůstávají nevyslyšena; Chci své "Miluji tě" položit před tvé kroky, za ně a pod ně, aby tvé nohy necítily tvrdost nevděčné země, ale jen měkkost mé lásky; chci ti říci: "Vidíš, Ježíši, jak moc trpíš! Učiň, aby mezi námi vládla tvá Božská vůle, a tvé utrpení bez prodlení ustane!"
zpět