Svazek 18     28. ledna 1926

 

"Ale navzdory tomu Moje Vůle člověka úplně neopustila. Nemohla už sice být stále jeho zdrojem života a základem, který by ho udržoval, protože sám se jí vzdal, nabídla se však jako lék, aby nemusel úplně zahynout. Moje vůle je tedy lék, je rozum, je uchování, je jídlo, je život, je plnost nejvyšší svatosti. Ať jí tvor chce příjmout jakýmkoli způsobem, takovým se mu také nabízí. Pokud jí chce jako lék, nabízí se, aby z něj odstranila horečku vášní, slabost netrpělivosti, závratě pýchy, nevolnost připoutaností; a tak  všechny zbytky zla. Pokud jí chce jako zdravý rozum, nabízí se, aby jej uchovala zdravým, osvobodila jej od jakékoli duchovní nemoci. Pokud jí chce jako jídlo, dává se jako jídlo, aby se jeho síly rozvíjely a rostly více ve svatosti. Pokud jí chce jako život a jako plnost svatosti - ach! pak Má Vůle hoduje, protože vidí člověka, jak se vrací do lůna svého původu, ze kterého vyšel; a nabízí se, aby mu dala podobu svého Stvořitele, jediného důvodu jeho stvoření. Moje Vůle nikdy neopustí člověka; kdyby ho  opustila, změnil by se v nic. A pokud se člověk neoddá tomu, aby ho Má Vůle učinila svatým, použije Má Vůle všechny způsoby, jak ho alespoň zachránit. “ Návrat k textu